přidáno 21.04.2021
hodnoceno 3
čteno 704(9)
posláno 0
Dávno.

Mysl se tříští nad strží.
Zvuk prvního slova.

Prsty křehnou tíží.
A snem jsem omráčena.
Jak je to naivní,
Doufat, že v tom vězíš taky
Ty nečekáš na první,
Máš lásek kolem mraky.

Poprvé.

Jsem v nevýhodě.

Ta hromada papírků psaných slzami se třpytí ve vlasech.
Těch prvních z dětské bitvy o dospělý sen.
Co s léty nepojmou.

Ty jsi mě zapomněl v pradávných časech.
V papírcích pohřbenou.

A bloudící.

Snad naposled.

V levném stánku se suvenýry
tvé tak dávné odvahy.
přidáno 28.04.2021 - 21:06
slavek: Psavec: Díky
přidáno 24.04.2021 - 16:00
Líbí se mi.
přidáno 22.04.2021 - 05:25
Všechno je jednou poprvé. A pak se to, v různých variantách, opakuje. Jen to nesmí zevšednět.
Hezká vzpomínka.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dávno... První... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Přej si, pohádko!
Předchozí dílo autora : Nehoda v malířské dílně

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
Liss Durman řekla o veronika :
Veruuu.. To je opravdu hodně těžký se vyjádřit, ale pokusim se. Píšeš skvělý dílka, líbí se mi jejich nezapomenutelná atmosféra, která mi zůstává v hlavě ještě dlouho potom. Na nic si nehraješ, všechno ti jde od srdce a nejspíš proto tě mám tak ráda.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming