Neautobiografická

Před rozvodem



neodcházej lásko něžná

vrať se domů, buď má kněžna

nejsi dívka v světě běžná

sotva nahradí tě režná


odpusť, zase měj mne ráda

srovnej starci zbitá záda

samotou mi šedne brada

reznu jako ruská Lada


nebuď labuť, odhoď pýchu

nepřerušuj citů míchu

uvař kafe, převleč cíchu

písní pomoz, Karle Zichu



Po rozvodu



slyšte báj, jak starý blázen

stavěl vilu, kopal bazén

z chlapa šašek stal se rázem

málem dostala mě na zem


míň bych ztratil, víc bych získal

kdybych ženu občas zlískal

jenže Venca snad mi pískal

bych ve vlasech choť svou vískal


dnes už braši, neznám stesku

našel jsem si novou stezku

možná nemá tolik lesku

zato na mne nikdo neřve:

„Hujer, metelesku blesku!”