Mocná čarodějka

Zdál se mi velice zvláštní sen
Kde v temnotě jsem ztracen byl
Pouze valíc obrovský kámen
Tak daleko až na pokraj svých sil

Nevěříc pocitům vlastním
Náhle mě ozářil měsíce svit
Já jsem poutníkem šťastným
Nyní už vím kudy mám jít

Na konci světa stojím
Přitom slyším hlasy
Upředeně do temnoty hledím
copak tak skrývá se asi

Kde, kdo se může leknout
Bestie, co si brousí zuby
Před kterou nelze prchnout
I kdybyste měli kudy

Po zádech mi běhá mráz
Slzy tečou pomaličku
Ten nezvaný host je zpět, zas
Blíží se ke mně kousek po kousíčku

Naštěstí mám čtyři anděly v hlavě
Které jsem lapil do své moci
Díky nim obtíže překonám hravě
Kdo je jejich pán a čí jsou otroci?

Proč bych se vzpouzel
Když bojím se více než málo
Zlé moci těch kouzel
O které se mi zdálo

Já už nechci pořád jenom snít
Neboť mi z toho jebe
Radši bych chtěl žít
At už je to peklo anebo nebe

Začínám mít v mysli čisto
Já chci do temnoty skočit
Neboť vím že tam je mé místo
Není důvod již čekat, je čas vykročit

Cítím, jak mi proudí krev
Strach je už na mě krátký
Už nejsem lvíče ale lev
Už nelze vrátit to zpátky



Po hlavě skáču do propasti
Já nebojím se tvrdého dopadu
Pohánějí mě vlastní strasti
Mám svůj sen a za ním jdu

Cítím, že dotýkám se dna
Avšak jediné, co vidím je černočerná tma
Bohudík mě přijde ta noc krásná
Právě zde je má duše šťastná

Jako netopýří muž
Jsem rytířem této noci
On a temnota jest jedním už
Démoni prchají před jejich mocí

Tato moc už ve ně sílí
Chce zažehnout světlo jasné
Nechť noc vystřídá den bílý
A přivítá nás jitro krásné

Temnotou prostupuje můj vnitřní plamen
Hvězdy se ztrácejí v dáli
S měsícem je už také amen
Odchází a vzdává hold králi



Zvedá se divoký vítr
Který slunce na oblohu nese
Ze tmy nezbyl už ani litr
Když tu náhle, zem se třese

Zemská kura celá praská
K tomu začalo hustě sněžit
Z prasklin leze stvůra obrovská
Já zase přestávám si věřit

Ocitl jsem se uprostřed lávového pole
Které vytvořil pekelný drak
Hrůzou opět vzývám boha svého
Leč je pozdě, on slunce zastínil jako mrak

Pohltila mě sněhově bílá smrt
Promrzám až na morek kostí
Mnoho možností už nezbývá
Pouze zatnout pěsti zlostí

Mé tělo je jakpo stroj
Které pohání chtíč a vztek
Navzdory všemu udržím postoj
Jiný by už dávno z boje utek

Já měl veliké očekávání
Však kudlu opět v zádech mám opět
Další životní zklamání
A vím, že není to naposled

Vše jsem měl v hrsti
Já hleděl do budoucna
Ale proklouzla mi mezi prsty
Život je čarodějka mocná

Romeosenzajulia