Vyždímej to

slavek: Právě, a přitom se mi nic objektivně neděje :)) Ale na tom nejhlubším dně člověk uvidí novou perspektivu - že na to dno už nikdy nechci! :D Udržitelnost je důležitá i v psychický rovině a zbytečně pořád nežít v extrémech. Dlouhodobě to nemůže vycházet.

WinePoet: Děkuju :) Já si právě komunity na Psancích strašně moc vážím. Nikde nejsou lidi jako tady. Otevření vůči emocím ostatních, které nehodnotí, ale empaticky sdílí, maximálně vyjádří názor k jejich formulaci v básni. Pomáhá mi to :)

Přesně! Sklíčenost, pesimismus. Taky nejsem schopen poslední dobou napsat nic optimistického...

Piš básně, pomůže to. Házej je sem. Pomáhá nám to. Dělám to taky. Pomáhá mi to.

Psavec: Já vim právě!! A proto to nechápu. Nechápu prostě, proč se cítím, jak se cítím. A kdyby to bylo něco novýho.. to je stará písnička a vůbec nikam nevede a ničemu neslouží.

Už nic neždímej, té sklíčenosti je až moc.

človiček: Děkuju.

Šel jsem kolem kostelní věže
lavina sněhu zasypala dveře
k varhanům kde zpěv zakázán.
Já ateista lopatu jsem vzal
naděje cestu věřícím prokopal.
Bilo srdce moje, bil kostelní zvon
rozbušme duše svoje
láskou ukovejme duchovní zbroje.
Já, ty, ona i on.