RD
přidáno 30.12.2020
hodnoceno 2
čteno 789(5)
posláno 0
Užasle, padám
do příkrovu létavic.
Světlušky osvětlují
záznam, početí slova.
Mokvám bolest ničí,
zničí, tebe, mně, zebe.

Už nespím ani nesním.
Prostě tu jsem, rozevlátý.
Křik se stal, jen tak plál.
Duha z rána, je tak úžasná.
Vnímám svůj stín, uhnu nevidím.

Kraj na konci svých dnů.
Smůla pečlivě, zabalena.
Vnímám smrt, jako něco
hmotného. Dojdu na konec
poslechnu si lichý začátek.

Usnul jsem, díru ve mně
udělali. Probuzen ochuzen
o pár desítek minut. Už zase
sním, splín umořen, právě složen.
Slunce září do mé hlavy, je tam zde
jest vložen. Uříznu hlavu naplním
světlem, nápad prolezlý pitomostí.

Jsem vládce, manuálních možností.
Nejsem nemám ovladač, na mé myšlenky.
Spím sním cosi, filmy už tajně promítnuté.
Najednou nastal den, tma opustila tělo mé.
Klame tělem neoklame, zdroj útoků proroků.
Opuštěný doručený dnes i včera, výtok šera.
přidáno 09.01.2021 - 12:40
vanovaso: Líbí se my, že si najdeš čas na mou poezii díky.
přidáno 30.12.2020 - 19:23
Slunce,duha, světlušky, světlo, nový den - super, těší mě, že se ukazují body nesoucí naději k cestě z tvé tmavé komnaty.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
MONET : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : NOSNOST
Předchozí dílo autora : JESTŘÁB

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming