přidáno 10.12.2020
hodnoceno 6
čteno 481(12)
posláno 0
Srdce ztěžka buší,
Tak vylévám svou duši,
Až na papír ten, kdysi bílý
Mé jizvy se uhnízdily.

V koruně stromu tiše kvílí
A spolu s nimi malé víly,
Co pláčou jenom ze soucitu,
Neb nemají vlastních citů.

A pláčí tence jako ve snu,
Když omylem svíci zhasnu.
Pak zbydou jenom cesty dýmu,
Co ztratí se v hloupém rýmu.

A není už smutku k protruchlení,
Tak usneme v dece zabalení.
přidáno 23.03.2021 - 19:25
JSH: Vůbec mi to neva, budu potěšena
přidáno 23.03.2021 - 17:34
..než se dám do pohádky, ještě si párkrát přečtu tvoji básničku.. snad Ti to neva
přidáno 04.02.2021 - 14:03
A spánek může odnes chmur.
Když deka hřeje hýčká.nechtěji se probouzet výčka
přidáno 13.12.2020 - 21:46
slavek: Psavec: člověk se nemůže pořád smát ;)
přidáno 11.12.2020 - 22:21
Taková smuténka.
přidáno 11.12.2020 - 16:36
Čiší z toho stesk. Závěr to trochu zklidňuje. Fajn.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Přečti mi radši pohádku : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Cena střetu
Předchozí dílo autora : Něžná otázka

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
Singularis řekla o casa.de.locos :
Velmi inteligentní osoba se širokým rozhledem. Její tvorba je postupně ovlivňována různými literárními (i neliterárními) inspiracemi. Dnes je (k mé radosti :-) ) cílem její tvorby sdělení.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming