 26.11.2020 9 623(7) 0 |
Zítra mě srazíš ocelovou slinou,
nezazmítám se v křeči, jen
potichu vejde skoro něžnou zimou
smrt, která mění bdění v sen.
Má přítelkyně dobře chápe city
směje se, když jsi unaven -
každý tvůj zvuk mi v břiše nechá vrytý
na dobrá rána pod ledem.
Zpola jsem krásná, když se na mě díváš,
zpola jsem fluidum princezen,
jen zpola, chvíli před tím, bývám živá,
a zpola vím, s čím přijde den.
Teď si mě bereš, neuvěřím tedy,
že zapomeneš, kým ti jsem,
a jestli, umřu zítra naposledy.
Ukážu smrti, tobě. Všem!
nezazmítám se v křeči, jen
potichu vejde skoro něžnou zimou
smrt, která mění bdění v sen.
Má přítelkyně dobře chápe city
směje se, když jsi unaven -
každý tvůj zvuk mi v břiše nechá vrytý
na dobrá rána pod ledem.
Zpola jsem krásná, když se na mě díváš,
zpola jsem fluidum princezen,
jen zpola, chvíli před tím, bývám živá,
a zpola vím, s čím přijde den.
Teď si mě bereš, neuvěřím tedy,
že zapomeneš, kým ti jsem,
a jestli, umřu zítra naposledy.
Ukážu smrti, tobě. Všem!
09.12.2020 - 08:49Podle mě je dost zajímavá, na takový styl psaní se tu jen tak nenarazí. Dohromady se mi to vlastně líbí, vytváří to v mé hlavě ucelený obrázek :-) . Takže tvou tvorbu budu určitě dál sledovat!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
