|
Lež jako věž, kostelní.
 17.11.2020 0 521(5) 0 |
Člověk potřebuje lásku.
Mnohdy je to sázka, na třináctku.
Potřebuji emoci, uzavřenou v nemoci.
Sním snem věčně opilých, neprobudím realitu
Zdrhám na autobus, který už nejezdí.
Obklopen zádrhelem, trhnu perem.
Vytvořím podpis. mé okázalé zbytnosti.
Uštědřím políček, rozmlátím tisíce stoliček.
Trhám hlavu nějakou, jako tajnou zprávu ošidnou.
Z hlubin pošetilostí, ctím rozkoš nenabídnu odnož.
Trhám čas nezbude na všechny krásy světa, běda
Na všechny mrtvé, válkou rozpůlené zajaté, na konci tupce
Sežehnuté napalmem, malé dítě nahé slyším jeho
tajný pláč. Udělají to zas, zabijí zlevněně a stále napořád.
Neuklízený prostor, vzedmutý prostor natržený poločas
rozpadu. Mrknu okem jako kamerou vše snímám, můj
pevný disk stiskl čudlík k celý uřícený . Padám uhni,
rozmáčknu tvé tělo. Zabitý pocit ukroucení, pohyb těla
jak to dělá, kde jsou všichni ukryti.
Účet na stůl dán, kdo ho zaplatí. Zlosyn byl už právě
označen, rozčtvrcen. Na náměstí blátivém, na pódiu
středověká show. Bude čtvrcen, nakonec pak o hlavu
oloupen. Hnusná doba hnusní lidé, smrduté postavičky.
Odhoď šat, navleč svůj stín. Tvůj klín se mi líbí, můžu dál
jsem tedy pozván? Na návštěvu velmi rád přijdu, hned v
tuto chvíli. Nechám ti tu vizitku, je tam mé DNA taky můžeš
přijít, rád tě tu uvidím.
Zhroucený odklepnutý do světa, do gheta lidí kteří očím jsou
ukryti. Zaliti temnou polevou nenávisti, popraveni odsouzeni.
Svět jako místo, kde je toliko zrůdností. Zabaleno v celofánu
prodávané jako pravda, přitom kradmá lež. Ani oběti genocid
si nejsou rovni. Svět utažený, krev leskem překrytá. Všichni
mlčí, zataženi do spiknutí. Obraz doby, všichni v kancelářích, tak
kdo tedy pracuje. Kdo vytváří něco opravdového, co se dá do
rukou chytit. Plivu na ten zrod ničeho, potomka všeho zlého.
Lstivého špinavého zrozeno z pekel, hnilobný puch tu intenzívně
cítím. Cit nebo hmyz tajuplný hnusný sliz, v mém těle tam si koluje.
Jednou zabije jednou se pomstí, bude lstí i odsudkem člověka,
zapomenutého. Odkopnutý do kanálu vecpaný, ticho pokryté
zběsilým odmítáním. Lež svěřená do gesce, koupené řízených
polopravd. Zkratka zní jako hnusná břečka, to je ta tečka zmožená
neustálou tmou, dusivou.
Mnohdy je to sázka, na třináctku.
Potřebuji emoci, uzavřenou v nemoci.
Sním snem věčně opilých, neprobudím realitu
Zdrhám na autobus, který už nejezdí.
Obklopen zádrhelem, trhnu perem.
Vytvořím podpis. mé okázalé zbytnosti.
Uštědřím políček, rozmlátím tisíce stoliček.
Trhám hlavu nějakou, jako tajnou zprávu ošidnou.
Z hlubin pošetilostí, ctím rozkoš nenabídnu odnož.
Trhám čas nezbude na všechny krásy světa, běda
Na všechny mrtvé, válkou rozpůlené zajaté, na konci tupce
Sežehnuté napalmem, malé dítě nahé slyším jeho
tajný pláč. Udělají to zas, zabijí zlevněně a stále napořád.
Neuklízený prostor, vzedmutý prostor natržený poločas
rozpadu. Mrknu okem jako kamerou vše snímám, můj
pevný disk stiskl čudlík k celý uřícený . Padám uhni,
rozmáčknu tvé tělo. Zabitý pocit ukroucení, pohyb těla
jak to dělá, kde jsou všichni ukryti.
Účet na stůl dán, kdo ho zaplatí. Zlosyn byl už právě
označen, rozčtvrcen. Na náměstí blátivém, na pódiu
středověká show. Bude čtvrcen, nakonec pak o hlavu
oloupen. Hnusná doba hnusní lidé, smrduté postavičky.
Odhoď šat, navleč svůj stín. Tvůj klín se mi líbí, můžu dál
jsem tedy pozván? Na návštěvu velmi rád přijdu, hned v
tuto chvíli. Nechám ti tu vizitku, je tam mé DNA taky můžeš
přijít, rád tě tu uvidím.
Zhroucený odklepnutý do světa, do gheta lidí kteří očím jsou
ukryti. Zaliti temnou polevou nenávisti, popraveni odsouzeni.
Svět jako místo, kde je toliko zrůdností. Zabaleno v celofánu
prodávané jako pravda, přitom kradmá lež. Ani oběti genocid
si nejsou rovni. Svět utažený, krev leskem překrytá. Všichni
mlčí, zataženi do spiknutí. Obraz doby, všichni v kancelářích, tak
kdo tedy pracuje. Kdo vytváří něco opravdového, co se dá do
rukou chytit. Plivu na ten zrod ničeho, potomka všeho zlého.
Lstivého špinavého zrozeno z pekel, hnilobný puch tu intenzívně
cítím. Cit nebo hmyz tajuplný hnusný sliz, v mém těle tam si koluje.
Jednou zabije jednou se pomstí, bude lstí i odsudkem člověka,
zapomenutého. Odkopnutý do kanálu vecpaný, ticho pokryté
zběsilým odmítáním. Lež svěřená do gesce, koupené řízených
polopravd. Zkratka zní jako hnusná břečka, to je ta tečka zmožená
neustálou tmou, dusivou.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
DNA : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : DOJEZD
Předchozí dílo autora : OUT
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
lidus řekla o journeyman :básník sympaťák :-)
