|
Ne opravdu není.
 02.09.2020 0 582(4) 0 |
Utíkám z vně, toky mně.
Usínám v naději krotké.
Probouzím se dějích cudných.
Uštěpačně stále, jen bodán, proč?
Do člověka, už odumřelého.
Strkám tu káru, tam lze spočinout.
Ustrnout, být napaden, nápadem.
Ztuhnu v tratolišti, znechucení.
Stále bledý, nepoznán už.
Umřel už, nebo ještě hnije.
Na propadlu stojí, oprátka kolem
krku. Ještě chvíli, ne nebolí to jen
vaz se zlomí, odpojí tě od světa.
Mžik, jaký byl, zbyl jen ten zvuk.
Strhávám si nutnou tvář.
Na co se mám ptát, jen řvát?
Útočím, důstojnost skloní obraznost.
Vleklý proces, něco zbude něco odlidští tě.
Pozván na ples, vzal si masku jako facku.
Uvržen do cely bez křídel.
Zasažen potleskem, zemřelých.
Plachý, stále jen v úterý.
Ve středu a ve čtvrtek.
V pátek taky a i v sobotu
a neděli. Svět mu audienci
udělil. Spadl na svoji bezmoc.
Prosí o pomoc, prosí o nutnost.
Chtěl by žít ve světě Sade a jejich
songů. Té atmosféry tak samozřejmé.
Upadám do barvy jejího hlasu, v úžasu.
Byl dán dar, vzala si ho prosvětluje a
halí svět. Do nekonečnosti světla oceánu.
Otevírám své srdce, bol nekonečný.
Halím se do vnější skořápky, to nejsem.
Kdo jsem zdali mně znáš, počítáš mou bolest.
Je ji mnoho, tisíce, na jednoho člověka asi moc.
Přespříliš zahalen, zatajen, odstrčený na okraj.
Neuvěříš, zatáhni za mou duši, zbědovaná již.
Vracím se zpět, v představách malý kluk, živý.
Kdo mně pokazil, nakazil, tu věc rozmrazil.
Hledím a nic nevidím, jen tmu a mlhu odvrácenou.
Vše je tak rozpadlé, nicotné, není za co se převléci.
Neutečeš, jen nohu chromou za sebou vlečeš, utíkej.
Usínám v naději krotké.
Probouzím se dějích cudných.
Uštěpačně stále, jen bodán, proč?
Do člověka, už odumřelého.
Strkám tu káru, tam lze spočinout.
Ustrnout, být napaden, nápadem.
Ztuhnu v tratolišti, znechucení.
Stále bledý, nepoznán už.
Umřel už, nebo ještě hnije.
Na propadlu stojí, oprátka kolem
krku. Ještě chvíli, ne nebolí to jen
vaz se zlomí, odpojí tě od světa.
Mžik, jaký byl, zbyl jen ten zvuk.
Strhávám si nutnou tvář.
Na co se mám ptát, jen řvát?
Útočím, důstojnost skloní obraznost.
Vleklý proces, něco zbude něco odlidští tě.
Pozván na ples, vzal si masku jako facku.
Uvržen do cely bez křídel.
Zasažen potleskem, zemřelých.
Plachý, stále jen v úterý.
Ve středu a ve čtvrtek.
V pátek taky a i v sobotu
a neděli. Svět mu audienci
udělil. Spadl na svoji bezmoc.
Prosí o pomoc, prosí o nutnost.
Chtěl by žít ve světě Sade a jejich
songů. Té atmosféry tak samozřejmé.
Upadám do barvy jejího hlasu, v úžasu.
Byl dán dar, vzala si ho prosvětluje a
halí svět. Do nekonečnosti světla oceánu.
Otevírám své srdce, bol nekonečný.
Halím se do vnější skořápky, to nejsem.
Kdo jsem zdali mně znáš, počítáš mou bolest.
Je ji mnoho, tisíce, na jednoho člověka asi moc.
Přespříliš zahalen, zatajen, odstrčený na okraj.
Neuvěříš, zatáhni za mou duši, zbědovaná již.
Vracím se zpět, v představách malý kluk, živý.
Kdo mně pokazil, nakazil, tu věc rozmrazil.
Hledím a nic nevidím, jen tmu a mlhu odvrácenou.
Vše je tak rozpadlé, nicotné, není za co se převléci.
Neutečeš, jen nohu chromou za sebou vlečeš, utíkej.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
LETMĚ : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : VAGÍNA
Předchozí dílo autora : ŽÍŽALA
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
Werushe řekla o Megs :Moje drahá Megs, píše ráda, píše hezky...a byla mi oporou...snad stále je:) Diky
