Spatřit na vlastní oči velryby

„Na pravoboku můžete nyní
vidět skupinku delfínů.“ hlásal průvodce výpravy
„Jsou velice přátelští a mají rádi lidi.
Důkazem je, že vždy plavou k lodím a nadšeně je doprovází“
Všichni na palubě vytasili foťáky
a začal boj o nejlepší snímek.
Každý kousek ploutve nad hladinou
se počítal. Každý gejzír vody, způsobený
výdechem vařil v turistech krev.
Několik fotoaparátů a snad i dětí
spadlo v té vřavě přes palubu.
„A teď honem na levobok !
Asi sto metrů od nás plave rodinka velryb“ ozval se opět průvodce
a celá posádka přenesla váhu
nalevo.
Jediný Jack zůstal stát na přídi
a tiše se zeptal průvodce
„Opravdu si myslíte, že to těm zvířatům nevadí ?“
„Myslíte to, že to tady křižujeme loděma ? Že jim
narušujeme páření a ohrožujeme mladé ?“ opáčil průvoce
Jack na něj nechápavě koukal
„Ovšem že jim to vadí. Víte proč ti delfíni plavou tak blízko ?
Jsou to samci, co se instinktivně vydávají proti nebezpečí, aby odvedli pozornost od mláďat“
„Tak proč to děláte ?“ vykoktal ze sebe Jack
překvapený jeho upřímností.
Průvodce se zadíval na tmavěmodré velrybí tělo,
pousmál se a pak pronesl
„Protože to nese“
Pak se otočil a šel podat turistům výklad
o životě vodních savců.

Jack se vrátil do lodního baru,
objednal si gin s tonikem
a roztrhal leták s pozvánkou na pozorování velryb
na milión kousků.