Až

Tenebre: Ta pandemie přinesla a ještě asi přinese dost obětí, ale paradoxně i vykoupení z toho věčného spěchu a stále se zrychlujícího tempa! V souvislosti s nadcházejícími svátky velmi symbolické. Tohle mělo přijít už před osmi lety, transformace našich životů. Věřím, že to mnohým pomůže se tamyslit a vzájemně si být zas trochu blíž!
Když jsem viděl fotky, jak se vzpamatoval Benátky, když vody kanálů nekalí stovky motorových člunů, vrátil se do nich život a rejdí v nich rybky, k břehům zas připluli usměvaví delfíni a nebe nad hlavou je modré jako dříve...
I ta karanténa brzy skončí a lidé se vrátí do života tak nějak jiní, plní lásky a nadšení z krásných maličkostí...
Možná se to odrazí i v těch soutěžních příspěvcích zde.
Téma "? v hlavě" se Lukiovi povedlo. Když mne něco napadne, zkusím to taky. A co ty? Stačií rozkliknout odkaz nad chatem...
Měj se sluníčkově a užij si krásné Velikonoce se svými blízkými.

shane: Dekuji! :-) ani nevim....Ja jak psala omluvu jimde...kvaltovala jsem jen par tydnů a zapomnela nazev toho webu a uz jsem ho ve svem neporadku nenasla :(...az ted nahodou....ano...po hledaní jedne basne...jsem na nej zas narazila a nastesti i s ulozenym heslem :-)... psala jsem jen trosku...ale kreslila vtipy...ale i tak...tempo se mi zvolnilo...ac je to skoro nemozne, sec stale doma s detmi jsem...zvolnili vsichni kolem mne :-) takze i já :-) Chvála pohybu je dobrá :-) Já patřím k těm, co mají rádi i občas spadlé šraňky, i červenou ;-)

Whetley: Ne ne...vubec...i kdyz me to ted pobavilo :-)) nazev imspirovan roky doma s detmi a bez babicek na hlidani, abychom sli na veceri ;-)...i kdyz...od doby sepsani se to uz jednou podarilo...:-)

název inspirovaný u Kluse? :D

Vítej zpátky! Zdá se, že jsi ten rok nepromarnila všelikým kvaltováním nebo je tohle seznání pravdy, ke kterému Jan Amos Komenský dospěl již před staletími (totiž že toliko pro hovada dobré jest!) až důsledkem pandémie, kdy se najednou člověk v karanténě dostává k tomu, aby se zamyslel, co v životě má skutečný smysl?
Můj slavný krajan Miroslav Horníček v knize "Chvála pohybu" napsal: »Člověk spěchá, nevěda proč, proč nemaje. Spěchá, aby stihl svůj další spěch!" A k tomuto moudru dozrál, když uvázl v koloně aut před přejezdem a napřed se stejně jako ostatní znepokojoval tím, že šraňky jsou tak dlouho dole, přitom vlak stále nikde a ztrácí čas...Ale najednou změnil náhled a na rozdíl od jiných zjistil, že je vlastně fajn se nikam nehnat a že najednou vidí spoustu hezkých věcí, které by jinak minul...