Báseň o zemi a jejím spojení s člověkem.
přidáno 06.04.2020
hodnoceno 1
čteno 757(8)
posláno 0
Ztratila ses země, ztratila ses mi,
kdepak tě hledat mám, kdepak jen jsi.
Jsem slepý a hluchý, snažím se snít,
vzpomínat na chvíle, kdy býval jsem s ní.
Země má země, pojď se mnou povídat,
země má země, na krásy vzpomínat.

... země:
„Jsem jak pták plný snů,
jak zahrada věčnosti na konci dnů
Jsem pouští i mořem, úrodný háj
jsem ta kterou hledáš, když zůstáváš sám.
Své slzy mi dáváš i radost tvou znám,
často se ztrácíš, když zapomínáš.“

... jsi
Když položím na Tebe svou studenou dlaň,
zahřeješ ji a ukážeš svůj dar.
Když vložím do tebe semínko,
zakrátko ukážeš plod.
Jsi jak má matka, můj překrásný den,
zobrazíš v sobě můj největší sen.

... jsi
Vnořím se do tebe, své ruce i nohy,
nejsem tvůj sluha, nejsem tvůj pán.
jsi moje milá, má hořící zář,
ráno se vzbudím, sny své mi dáš.
jsi...
přidáno 10.04.2020 - 08:51
Vztah k planetě je základní medikament v této chvíli.Na formě nezáleží. Obsah převyšuje formu.Pokud se budeme učit ctít duchovní hodnoty víc jak materiální pozlátka, pak se snad dočkáme shovívavosti.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Země, jak se jí dotýkat : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Úvaha o umaštěném papíru

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming