Trávník

Bylo sladké ráno, a já bosa,
vyšla z domu při svítání.
Stébla trávy kryla rosa,
ptačím zpěvem přivítání.

Volali a klábosili,
o bláznivé dámě , jí chyběly boty.
A nohy se rázem orosily,
zatím co poslouchala jejich noty.

Krok co krok se plouží zelením,
vody na nohou přibývalo.
Za nedlouho se však pozmění,
slunce z nebes se usmívalo.

Svými blaženými paprsky tkalo,
dopoledne přišlo a ráno spalo.
Sen to nebyl, a i tak se zdálo,
že rosy zbylo už jen málo.

Jako peřina, pro chodidla má,
tak hladká rozdávají dotyků.
Spousta z vás ani nezná,
jaké je to přijít s trávou do styku.

Je to výjimečná chvíle uvolnění,
když příroda je vaším společníkem.
V přírodě nejsme nikdy sami,
zvlášť když vás laská pod kotníkem.

A večer je doba nejkrásnější,
když únava přepere bdělost.
Každá vteřina je tou nejvzácnější,
omluvte moji smělost.

Ulehám do rozestlané postele,
největšího pelíšku na zeměkouli.
Nikdy se necítím víc vesele,
když lůžko z květin má hlavní roli.

Na zádech mne šimrá, poduška z listí,
a nohy mi přikrývá, duchna hvězd a nekonečna.
Při pohybu každém pode mnou zašustí,
kéž by tohle byla chvíle věčná.