|
Zkouším nový žánr
 31.12.2019 0 628(6) 0 |
Veliké mocné, vzkvétající. Takové bylo království Selvar až do roku 1017. Tehdy nastoupil na trůn nový panovník Denerr („král první a jediný“ si dal říkat). Vladař to byl přísný a krutý a mnoho vlivných a významných šlechticů před ním muselo uprchnout, neboť jeho chorobně paranoidní mysl pronásledovala nelítostně všechny, o kom si myslel, že ohrožují jeho neomezenou moc.
Rytíři před ním prchli do lesů a po léta podnikali loupeživá tažení na hrad. Pak zašli ještě dál. Hlavní město Selvar bylo vystavěno na jezeře. Uprchnuvší družina postavila během řady let na opačném konci rozlehlé vodní plochy vlastní město, které mělo být stejně velkolepé, výstavné, mocné a odolné jako město hlavní. Ačkoliv se se Selvarem nemohlo měřit, bylo mu velmi podobné. Roku 1032 bylo prohlášeno za hlavní město tzv. Severního Selvaru a dostalo jméno Eís. Byl rovněž vyvolen protikrál. Tak došlo k rozdělení říše na dvě (nerovnoměrné) poloviny a dlouhé válce, kterou mezi sebou vlekle vedly. Mnoho bitev se uskutečnilo, jednou bylo vítězství na té, jindy na oné straně. Mnoho mírových smluv poskvrnilo pergameny, avšak žádná nevydržela déle než půl roku. A ačkoliv v roce 1055 Denerr zemřel, válka vesele pokračovala, protože jeho nástupci byli z podobného těsta, i když se s ním pravda nemohli měřit.
Dlouhé boje skončily teprve roku 1101, kdy král Aspe II. (Denerrův pravnuk) konečně dokázal obě říše uklidnit a sjednotit. Tak byla podepsána mírová smlouva a započala nová válka, tentokrát o znovuobnovení autonomie. Té docílili o století později díky králi Eesetovi II. (roku 1208, po necelém roce, byla upravena na částečnou).
Stalo se od té doby zvykem, že každý panovník si nejméně jednu manželku (v Selvaru je totiž možná polygamie) vybírá z řad šlechty z Eís. Ukázkový příklad toho, jak probíhá taková svatba, nastal v roce 1266 za vlády Elmara Uchvatitele. 11. ledna byla jeho snoubenka ve svatebním šatu složena do člunu a ten byl ponechán vodě, aby jej přepravila na druhý břeh. Vypráví se (a nejspíš to bude pravda) že Elmar sám hodil lano, jež se ovázalo kolem přídě člunu, a osobně si svou nevěstu přitáhl k sobě. Žel Bůh, manželství netrvalo ani rok. Ještě téhož roku v listopadu mladá královna zemřela po těžkém porodu. Povila však Elmarovi zdravého syna, jenž byl s jejím tělem poslán ve člunu zpět do Eís.
Elmar se pak oženil ještě pětkrát (a všechny ženy měl současně). Vzal si své manželky v tomto pořadí v průběhu následujících patnácti let a jmenovaly se Lle, Fatima, Ariel, Küsem a Ljama (Küsem pocházela stejně jako Elmarova zesnulá choť z Eís).
Rytíři před ním prchli do lesů a po léta podnikali loupeživá tažení na hrad. Pak zašli ještě dál. Hlavní město Selvar bylo vystavěno na jezeře. Uprchnuvší družina postavila během řady let na opačném konci rozlehlé vodní plochy vlastní město, které mělo být stejně velkolepé, výstavné, mocné a odolné jako město hlavní. Ačkoliv se se Selvarem nemohlo měřit, bylo mu velmi podobné. Roku 1032 bylo prohlášeno za hlavní město tzv. Severního Selvaru a dostalo jméno Eís. Byl rovněž vyvolen protikrál. Tak došlo k rozdělení říše na dvě (nerovnoměrné) poloviny a dlouhé válce, kterou mezi sebou vlekle vedly. Mnoho bitev se uskutečnilo, jednou bylo vítězství na té, jindy na oné straně. Mnoho mírových smluv poskvrnilo pergameny, avšak žádná nevydržela déle než půl roku. A ačkoliv v roce 1055 Denerr zemřel, válka vesele pokračovala, protože jeho nástupci byli z podobného těsta, i když se s ním pravda nemohli měřit.
Dlouhé boje skončily teprve roku 1101, kdy král Aspe II. (Denerrův pravnuk) konečně dokázal obě říše uklidnit a sjednotit. Tak byla podepsána mírová smlouva a započala nová válka, tentokrát o znovuobnovení autonomie. Té docílili o století později díky králi Eesetovi II. (roku 1208, po necelém roce, byla upravena na částečnou).
Stalo se od té doby zvykem, že každý panovník si nejméně jednu manželku (v Selvaru je totiž možná polygamie) vybírá z řad šlechty z Eís. Ukázkový příklad toho, jak probíhá taková svatba, nastal v roce 1266 za vlády Elmara Uchvatitele. 11. ledna byla jeho snoubenka ve svatebním šatu složena do člunu a ten byl ponechán vodě, aby jej přepravila na druhý břeh. Vypráví se (a nejspíš to bude pravda) že Elmar sám hodil lano, jež se ovázalo kolem přídě člunu, a osobně si svou nevěstu přitáhl k sobě. Žel Bůh, manželství netrvalo ani rok. Ještě téhož roku v listopadu mladá královna zemřela po těžkém porodu. Povila však Elmarovi zdravého syna, jenž byl s jejím tělem poslán ve člunu zpět do Eís.
Elmar se pak oženil ještě pětkrát (a všechny ženy měl současně). Vzal si své manželky v tomto pořadí v průběhu následujících patnácti let a jmenovaly se Lle, Fatima, Ariel, Küsem a Ljama (Küsem pocházela stejně jako Elmarova zesnulá choť z Eís).
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Cuprum (Prolog) : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Roajalista RESTART
Předchozí dílo autora : Detektivka I.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Singularis řekla o Máta :Opravdu se vyzná v psychologii a užívá si to. Píše úžasně dokonalé romány, jen mi nevyhovuje jejich výstavba: Vyhýbá se uvádění jmen postav a při čtení zprvu není zřejmé, co je důležité a co ne. Vše se odhaluje až postupně, což činí román napínavým a dodává mu spád.
