Vodní světy

Ustavičně pláči, křičím,
na záhady čekám,
myšlenky už nejsou ničím,
vyschla jejich řeka.

Koketuji s neznámými,
sázím vše na jedno,
nepočítám zemské hříchy,
nepočítej se mnou.

Do tmy kráčím, světlem bloudím,
tváří tečou slzy,
na svůj konec cesty čekám,
bude to již brzy.

Zatím růže láskou trhám,
zatím ještě svítá,
až mne slunce svitem spálí,
světlem, které skýtá,

vzpomeň na mne, v zlém či dobrém,
nebo víru ztrať,
pro mne zbylo nebe modré,
lučních květů nať.

Poezie, milí lidé,
není k světa smíchu,
až však ztratí svojí sílu,
budem mlčet v tichu.