přidáno 06.05.2019
hodnoceno 1
čteno 1150(16)
posláno 0
ty, já. propletenec těl. ve vší počestnosti, ve všech našich vrstvách. a přesto. bez skafandrů. mezidimenzionální cesta. cítím to chvění. v objetí. ztrácím půdu pod nohama, a sebe. rozplývám se v tobě. vzdaluji se. to úzkostný klepání se - to není chlad, ale žal. letmé neřesti. zpropadena. někde jsme se sobě odevzdali. bezděky, nevědomky. bez vědomí těžkosti a dopadů následků našich činů a slov. sama nevím jak ani proč, zato zcela jistě vím, že se nosíme navzájem vypáleni pod kůží.

slyším s tebou ty housle a basy, víš? cítím je uvnitř. a to mě, tak trochu, drží při životě. nutí dál dýchat.
přidáno 19.10.2019 - 16:48
I slova jsou bez veršů výpovědí.Tohle je hezký obraz krásné bytosti,bez komplimentu.pěkné.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
objetí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : březen - vychýlený osy

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming