přidáno 17.10.2018
hodnoceno 1
čteno 1125(8)
posláno 0
Plápolají svíce?
Na památku zesnulých?
Začervenají se líce
milenek mužů
již v popel spálených?
Vzpomenou si?
Vzplanou zas?
Když v myšlenkách svých
vrátí čas?

Na louce se potkali
navzájem se líbali
milovali se v polních klasech
on skládal jí básně
o rtech jejích, bocích, vlasech...
Pak však přišlo ticho
smutek pláč a
choroba
vše krásné skončilo
a nastala
samota.


Přece vzpomněla si
v koutě svého domu
kde jí nikdo neviděl
schovaná před dětmi
a před mužem
otevřela medailon,
který jí kdysi
na důkaz lásky
věnoval
on.
přidáno 18.10.2018 - 07:13
Má to ze začátku dobrý vázaný verš a pak se to tak nějak rozbije. Neví. Zdá to byl záměr, ale mě ta změna rytmiky vyrušila. Jinak celkem dobrý

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
ZE SNU(lý) : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Jen tak projít se vánoční Prahou
Předchozí dílo autora : Milostná káva

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
Lizzzie řekla o prostějanek :
podle mě je to něco jako druh anděla s šibalským srdíčkem:)..ale ona mi pořád nevěří...i když je mi jasný, že jenom chce, abych ji o tom neustále přesvědčovala:):P
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming