Bipolarní světy

Souhlasím s orionkou částečně. Místo vykašlaní se na rýmy bych se naopak začal zajímat o zajímvější originálnější rýmy. Co se týče tonoucího a stébla, tak si myslím, že je tady použito dobře. a takhle je to asi u všech "klišé", která se mohou použít pokud jsou dobře použita. Je to profláklé přirovnání, ale nemyslím si, že je tak často zastoupeno v básních

Ačkoliv se v poezii nevyznám, intuitivně souhlasím s Orionkou, ty rýmy jsou tam spíš na obtíž. Bylo by lepší z toho udělat prózu a doplnit podrobnosti a vysvětlivky. Ta sloka s farmaceutickými společnostmi mi připadne hodně zajímavá, ale chybí tam odpovědi na spoustu otázek, pro mě by to chtělo všechno dokreslit a dovysvětlit. Chápu třeba správně, že to stéblo zastupuje léky?

Maximálně vzato. Než rýmy je důležitější rytmus a ten hodně škobrtá, či chybí. Zkus si to, co napíšeš, pro sebe říkat. Poznáš. Jinak se k Orionce připojuji ty gramatické rýmy takto hustě zastoupené tahají za uši. Hodně štěstí dál.

Špatně se mi to čte, rýmy jsou hodně primitivní a někdy navíc drhnou, třeba vzdychá a chytá se opravdu nerýmuje. Nehledě k tomu, že tonoucí se stébla chytá je tak profláklé klišé, že by se minimálně v poezii mělo úplně zakázat. Navíc mi vadí kontrast zbytečného patosu - slova jako přec, bol, bytí - a vedle nich koncovky hovorové češtiny. Přitom obsahově to není zlé, ale forma to sdělení zbytečně sráží. Příště bych se na rýmy úplně vykašlala a zkusila se vyjádřit přirozeným jazykem, bez rádoby básnických slůvek, které poezii nedělají, ale prostřednictvím originálních obrazů. Myslím, že to v sobě máš. PS: Nenech se mojí kritikou odradit, ale když píšeš, že toužíš po maximální... Myslím to dobře, ať se daří :).