Borůvkové Slunce

S výrazem anděla
a štětci z vlasů
paprsky světla
maluje krásu.
Vidím tu zář,
jež kreslí na oblohu.
Otvírám snář,
svět venku nechám Bohu.

Bez líčidel, bez make upu
hladit její nahou tvář.
Co teď hledám, těžko chápu,
mrak zakryl sluneční zář,
jež stéka z jejích vlasů
až do obilných klasů.

Či možná ještě dál,
zmizela kdesi v dáli.
Kam to čas odvál
slova, co znamenaly

n  a  d  ě  j  i

na lepší svět,

s  n  a  d  n  ě  j  i

hledat odpověď
na všechny otázky,
chtěl bych bez nadsázky.

Snad se mi ukáže,
ztratí šat ze stromů.
Najde dost kuráže,
až uvěří tomu,
že bez slunce není života.