Text je přímo opsáno z mého skicáku tak, jakým způsobem jsem to tehdy ráno v 1:05 napsal. Možná by si zasloužil pár úprav, avšak takhle je to dle mne více autentické vzhledem k atmosféře možná až jistým opojením.
přidáno 18.05.2018
hodnoceno 0
čteno 981(11)
posláno 0
S láskou byly darovány,
teď se na ně s bolestí vzpomíná.

Jaká čest to pro lístek,
milenec milence daruje, minulost.

Ty lístky vždy byly dva,
řekla sbohem, už je jen jeden.

Copak za to může lístek?
za city, za lidi?


Tehdy se měla hrát naděje,
opojení kouřem cigaret.

Když se opona zatáhne,
kouř mizí, cigareta hasne.

Představení ale ještě neskončilo,
tragédie se nedohrála.

Jak dozněl i poslední part,
není možné pochopit toto divadlo.

Nechci, nemohu tomu uvěřit,
i když celou hru jsem viděl.

"Nechci, protože miluji!?"

Copak za to může lístek,
že je již sám?

Zlost, hněv, láska, strach,
to, co je na lístku,
již se nikdy nebude hrát.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dva lístky : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : My

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming