Dva lístky

S láskou byly darovány,
teď se na ně s bolestí vzpomíná.

Jaká čest to pro lístek,
milenec milence daruje, minulost.

Ty lístky vždy byly dva,
řekla sbohem, už je jen jeden.

Copak za to může lístek?
za city, za lidi?


Tehdy se měla hrát naděje,
opojení kouřem cigaret.

Když se opona zatáhne,
kouř mizí, cigareta hasne.

Představení ale ještě neskončilo,
tragédie se nedohrála.

Jak dozněl i poslední part,
není možné pochopit toto divadlo.

Nechci, nemohu tomu uvěřit,
i když celou hru jsem viděl.

"Nechci, protože miluji!?"

Copak za to může lístek,
že je již sám?

Zlost, hněv, láska, strach,
to, co je na lístku,
již se nikdy nebude hrát.