výlev katolického queera
přidáno 14.05.2018
hodnoceno 5
čteno 1089(23)
posláno 0
Zavřeli před námi nebe,
nám nezbývá než zasadit ráj před branami,
starat se o keře a ovocné stromy,
šířit pokoj, pozvat hosta,
když budoucnost je cesty prosta.

Přichází k nám cizinec,
snad mnich v kutně, nebo kníže,
prý přichází v dobré víře.
S námi zohýbá se k hlíně.

Projde záhon, s láskou hladí,
květy vzešlé ze zahrady.
Oči vidí zvláštní detail,
na okvětním lístku rudou nechal.

"Jste raněn ?
To snad trny růže..."
"Ano, té nejvzácnější."

Proklané ruce,
proklané nohy.
Vždyť je to Bůh,
kdo s námi chodí.

Se slzou v oku k nebi hledí
"Učí vás o lásce, co o ní vědí ?"
přidáno 18.05.2018 - 22:06
Zavřeli před Vámi nebe?
I poraněného vyhnali za brány ráje. Na Boha sami si teď hrají. Obílené hroby nejvzácnější růži nepoznají.
přidáno 15.05.2018 - 22:28
Některé rýmy mě trochu tahají za uši, ale jinak mi připadá moc pěkná. První dva verše jsou skvostné.
přidáno 15.05.2018 - 18:26
Katolík nejsem, ale je to krásné..

(jenom to detail/nechal a nohy/chodí mi tam dost skřípe, ale celý ten obraz je tak hezký že mi to ve výsledku až tolik nevadí..)
přidáno 15.05.2018 - 10:35
Jistě mě donutila přečíst si ji minimálně dvakrát
přidáno 15.05.2018 - 08:30
Ty první dva verše mi vlastně úplně stačí. Jsou prostě parádní!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zavřeli před námi nebe : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Narozeninová
Předchozí dílo autora : Deflorace ideálu

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming