Hřeješ

10.4. 2018 ||||


Hledíme si do očí, čekáme, že jiskry přeskočí
Zas a znovu
Elektrizuju
Když se Tě dotýkám

Jak je mozny, ze smutek jde popsat lip, nez pocity stesti?
Jsme na ne malo zvyklý? Nebo se jich bojíme?
Za nejakym desivym stínem, se vsichni honime, i kdyz nikde nejsou.
Je to jak běh za přeludem.
Chtela bych umet rict
Jak to chci rict
Jenze se to porad ucim
Mam rada spoustu veci
Kytky, prirodu, stromy, mraky, bouřky, slzy, úsměvy
Západy slunce nejvic
Kdyz je cloveku prilis smutno, ma rad západy slunce /


Myslíme si, ze nic nevíme, pritom kdyz vedle sebe sedime, vesmír
padne za nas
Na nas
Je to vsechno jasny
Jako kdyz se divas na oblohu a vidis tu prvni hvězdu
která nejvic září
Takhle Te vidim ja
Je jako prvni na nebi, kdyz se stmiva
A posledni, která mizí,
kdyz se rozedniva
Patri k západum slunce
Mozna i proto je mam ted rada vic
Nemam strach z toho, co znamenas
asi bych ho driv mela
mam strach z toho, ze si obcas připustim strach
Jenze je to z toho neznáma
Nekdy se cejtim jak na cizím ostrově, kterej mam projit
a vubec nevim, co me za rohem ceka
Jen vim, ze se mi na tom ostrově libi
Protoze citim
Teplo
Hreje
A Ty jeste vic
Takze obcas zabloudim .. ale porad
Jsem
Poznavam a některý mista uz dobre znam
Rada se k nim vracím, jsou my oblíbeny
A vim, ze budou moje oblíbeny vsechny
Cejtim to
Protoze citim
Teplo
Tebe

Obcas si rikam, jak jsem se tu ocitla
A jsem vdecna za to, ze vubec
Ze jsem na tom ostrově, nebo planetě, nebo bubline, zkratka ze jsem nekde,
kde ses i Ty
ze Te za rohem muzu obejmout
Dat Ti pusu
Dotknout se
Srdce
Tvyho ja



Nechávám se unášet
Po vlnách pocitu
serfuju
obcas vsechny vlny zvládam
Jindy mi jdou zvládat hur
Ale co je dulezity
Nikdy to nevzdávam










protoze za to stojis.



. . a vim, ze se obcas asi taky bojis.


Mame sebe
Nejsme sami



Strach se na Tvych rasách v mym objeti
rozpustí


||| heartbeat |||