O vlkovi a psech

Vlk si pozval do smečky psy různých plemen, od dobráckých velkých nekňubů až po uštěkané voříšky. Řekl jim, že je potřeba se spojit, protože ve smečce mohou útočit i na velké šelmy, které ničí celý kraj. A jejich smečka konečně udělá pořádek. Je pravda, že vlk bude v čele smečky, vždyť to celé řídí, ale on je vlastně taky jen pes a není se čeho bát, vlkovi jde jen a jen o pořádek.

Jeho vytí znělo jako hudba, vábivá siréna, která zlákala mnoho psů. I oni se chtěli zbavit velkých šelem, věrně sloužit a nastolit pořádek.

A smečce se dařilo, postupně ovládla celý kraj a hlídací psi byli posláni do všech koutů, aby dohlíželi na vlčí pořádek. Šelmy se stáhly do svých pelechů a bály se vylézat. Mluvilo se o mnoha zavražděných jehňatech, ale vlk říkal, že to jsou jenom pomluvy od šelem. Nebo možná i přímo jejich dílo. Protože jemu, vlkovi, jde přece jen o ten pořádek, proč on by někoho dávil.

Některý ze psů se občas na vlka rozštěkal, ale ten ho rychle zahnal. Nebo se na něj zle podíval a druhý den ho našli potrhaného. Pak už nikdo ani neštěkl.

Další psi se divili, proč se na ně ostatní zvířata dívají tak divně a přezdívají jim vlčí smečka. Copak nevidí, že jsou to samí psi? Vlk je přece jeden z nich.

A některým psům se oči ztenčily a v koutcích stočily vzhůru, drápy narostly, zuby zešpičatěly a tváře získaly dychtivý vlčí výraz.