Asi slabá chvilka

Možná,že jsme chtěly utéct od starostí,od všech běžnejch věcí,
který tíží každýho z nás
Možná jsme si vytvořily paralerní svět
kde se může smět
mít rád,bez tíže

stejně je to jak posadit se za mříže

Možná, že jsme chtěly svý duše nechat chovat se tiše
a při tom všem křičet si do tváří
kolik nám toho schází

Co je pravdy na nás dvou?
občas váhám
je to všechno upřímný?

Pak sedíme,mluvíme, o všem co cítíme
jakoby to nic nebylo .. vždyť je to běžný
je?

Otázky v hlavě, chytám je marně
stejně furt utíkaj
čekám

na co ...

Všechno je naruby, já vlastně ani nevím, jestli věřím na lásku,
protože vždycky,když myslím,že je, visí
na vlásku

Mám tyhle věci zapotřebí?
Co když tu vlastně nikdo není?

Nemám a stejně ty chyby pořád dokola
dělám


pocity jsou zkurvený , stejne jak já zmatený