přidáno 12.01.2018
hodnoceno 1
čteno 1399(19)
posláno 0
Co mě pálí, tebe hřeje.
Nestíhám příliš registrovat svět.
Možná, že ani není.
Není barevný ...
A jsou i chvíle,
kdy nezbývají slova
(kdo vlastně ví,
kam odcházejí řeky)
Pak v koutku duše
modlíme se za déšť ...
A někdy marně
A jindy celé věky ...
přidáno 13.01.2018 - 14:23
To je jedna z těch básní, u které nevím, jestli jsem tak nedomýšlivý, nebo jestli to takhle má být. Já tam prostě nic nevidím, ale netvrdím, že tam nic není.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
No way ... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Samota
Předchozí dílo autora : O(d)puštění

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
Liss Durman řekla o veronika :
Veruuu.. To je opravdu hodně těžký se vyjádřit, ale pokusim se. Píšeš skvělý dílka, líbí se mi jejich nezapomenutelná atmosféra, která mi zůstává v hlavě ještě dlouho potom. Na nic si nehraješ, všechno ti jde od srdce a nejspíš proto tě mám tak ráda.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming