 19.11.2017 3 1148(11) 0 |
Tu na lavičkách u nádraží kde vlaky jenom stojí.
Sedím zde , čekám v mírné inverzi ve vlastní hlavě.
Tolik myšlenek se ve mně rojí.
Bude to člověk který všecičko spojí ?
Či další námět na osamění ?
Polibky bosích nožek šeptají
se zemí chladnou splývají
Ruší mě z mého myšlení
Vrací zpátky k cítění
Ztratil jsem řeč a první co píp bylo jen :
„Kam teda jdem?“
„Tam či tam?“
Ohromen , omámen tisíc let depresí odlétly s jarním průvanem.
Kdy spatřil jsem Tvojí tvář.
Ten úsměv který stojí za to platit marž.
Marně tápu po slovech když zírám na Tvé srdce.
Zcela ztracen v moři krásy nehledám cestu ven!
Tolik útrap za ta léta co v jedinou chvilku vzal čert.
Kdy já osamocen světem prozřel ten žert.
Nejsem sám!
Vskutku ani trochu
A nyní ?
Rozplývám se jako mráček topící se ve Tvých očích.
Občas prozpěvuji jako ptáček co na větvi se točí.
Se svítáním úsměvem se probouzím.
Jen žasnu jak život ve mě rozkvétá.
A utrousím:
„Ach bože to jsem ale popleta“
Který krásu světa viděl skrz mříže vlastního vězení.
Do chvíle než přišla Jsi Ty.
Květina co ukončila mé trápení.
Děkuji Ti za Tvé bytí , které duši mojí stále sytí!
Sedím zde , čekám v mírné inverzi ve vlastní hlavě.
Tolik myšlenek se ve mně rojí.
Bude to člověk který všecičko spojí ?
Či další námět na osamění ?
Polibky bosích nožek šeptají
se zemí chladnou splývají
Ruší mě z mého myšlení
Vrací zpátky k cítění
Ztratil jsem řeč a první co píp bylo jen :
„Kam teda jdem?“
„Tam či tam?“
Ohromen , omámen tisíc let depresí odlétly s jarním průvanem.
Kdy spatřil jsem Tvojí tvář.
Ten úsměv který stojí za to platit marž.
Marně tápu po slovech když zírám na Tvé srdce.
Zcela ztracen v moři krásy nehledám cestu ven!
Tolik útrap za ta léta co v jedinou chvilku vzal čert.
Kdy já osamocen světem prozřel ten žert.
Nejsem sám!
Vskutku ani trochu
A nyní ?
Rozplývám se jako mráček topící se ve Tvých očích.
Občas prozpěvuji jako ptáček co na větvi se točí.
Se svítáním úsměvem se probouzím.
Jen žasnu jak život ve mě rozkvétá.
A utrousím:
„Ach bože to jsem ale popleta“
Který krásu světa viděl skrz mříže vlastního vězení.
Do chvíle než přišla Jsi Ty.
Květina co ukončila mé trápení.
Děkuji Ti za Tvé bytí , které duši mojí stále sytí!
21.05.2019 - 21:36Říkám si, copak z toho zbylo?Schůzka krásně prožitá,až jsem si zavzpomínal.
19.11.2017 - 13:31Souhlasím s Yanou. Některé místa jsou slabší jiná lepší. Myslím, že určité smrsknutí myšlenek do méně veršů by tomu pomohlo, ale kdo ví.
Co se týče básně jako takové, tak ji vnímám jako takový protipól dnešních moderních básní. Obojí je psáno stejnou formou, ale tady se nemluví o sexu, chlastu, cigaretách. Naopak se tu mluví o lásce, přírodě. Poezie spěje zajímavým směrem no. (formou mi to připomíná i Slam, ale obsah na Slam už není)
Co se týče básně jako takové, tak ji vnímám jako takový protipól dnešních moderních básní. Obojí je psáno stejnou formou, ale tady se nemluví o sexu, chlastu, cigaretách. Naopak se tu mluví o lásce, přírodě. Poezie spěje zajímavým směrem no. (formou mi to připomíná i Slam, ale obsah na Slam už není)
19.11.2017 - 12:27vnímam tu jásavou jarní atmosféru, ten začátek...řekla bych že je ta dlouhá báseň trochu nesourodá, nebo je tam toho zbytečně moc, ale tak už to asi chodí když chceme vykřičet svoji euforii a radost, takže místa jsou v ní fajn, asi tak
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Začátek Jara : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Ráno
Předchozí dílo autora : Člověk
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Meluzina řekla o loner :Myslím, že kvůli muži, který dokáže napsat takovou poezii stojí ženě za to obléct jen lehkou krajku a roztančit jeho představivost. :)
