epitaf

Singularis: Ano, zdrobněliny rozlišují významy, ale mají svůj původ, který je ve většině případů (jako u lopatky či kalhotek) spojený s nějakým zmenšením toho původního konceptu. A proč právě dušičky a ne svátek duší?
Nemyslím si, že by šlo tolik o pohodlnost (předpokládám, že myslíš v délce slova). Mně připadá, že dušičky jsou uchopitelnější. Nějak to pro nás ulehčují, zdrobňují tu tíhu duší a usnadňují vyrovnávání se, které k tomu svátku patří.

Podle mě úžasné zamyšlení, se silnou atmosférou.

meskalinaprach: áno :) zlaty bludistak!

Opravdu moc krásné, dušičky většinou nutí k zamyšlení.

keats a známé Here Lies One Whose Name Was Writ in Water. proto ten konec. je to moc krásné.

kmotrov: skoro! jiný romantik, jeho známý ;)

ten les musí být hodně silný zážitek, nikdy jsem asi podobným nešla, ale to nevadí, stejně z nás všech jednou něco vyroste.

Jako nevzdělanec nevím, můžu jen hádat Byron?


Moc se mi líbí to uvadání snů, těch mrtvých i těch našich. Je to pořád to samé dokola. Tím že jsi připomněla viny, to nesklouzlo k sentimentu.

Dušičky?
Co je konvence a co je upřímnost, každý se s tím musí vypořádat sám, nestojím o hrob. Mým pomníkem ať je můj život.

...nakonec všechna naše jména
budou psána na vodě.

Naše jména budou zapomenuta, přesto tu budou pořád.

Prošel jsem lesem, který vyrostl z těl rozmetaných dělostřeleckou palbou, jména mnohých z nich jsou zapomenuta, přesto tam jsou pořád. To se nevymaže z paměti, jsou to kořeny na kterých jsme vyrostly, hluboko v sobě to nosíme, i když to jsou "cizí" lidé, i když s tím nemáme kontakt.

V komentáři jsem uhnul od básníků, které neznám a o které jde především, ale i tak se mi to líbí.

slnečnica: Nene. Jeden je Angličan a epitaf je jeho, jeden je Říman a ten epitaf napsal ještě než se ten první narodil.

Yana: děkuju za komentář, to já koukám na tvoji moudrost, která na rozdíl od chytrosti něco znamená.. na zemřelé myslím taky často, nejen na svátek duší

Hmm... Válek tam asi nie je, však? Ja tam vidím jeho. ;)

Báseň se mi líbila a připomněla mi Ústřední hřbitov; jen trochu nesouhlasím s kritikou zdrobněliny, myslím, že zdrobňování už nemá s rozsahem věcí příliš společného a slouží spíše k odlišování významů – nemůžeme svátku říkat "duše", protože to už znamená něco jiného, ale "dušičky" klidně a je to pohodlnější než ho nazývat třeba "svátek duší". Analogicky rozlišíme lopatu (nástroj na kopání) od lopatky (kost) či kalhoty (svrhní oblečení) od kalhotek (spodní prádlo). (Ačkoliv musím uznat, že malé lopaty, zvlášť dětské, jsou také často nazývány lopatkami...)

Konec je skvělej.

Všechny ty oči tváře ruce klíny, schováno je v ní daleko víc než jen dva mrtví básnici (stejně jsem je nenašla :-) Víš proč mam ráda tvoje básně, protože je v nich tvoje moudrost a vždycky mě tak odzbrojí že nemam co říct, ale tady se mi líbí ten styl který si básničce dala, rýmy a prostředek k zamyšlení. Včera jsme jeli kolem hřbitova a bylo tam spousta aut, říkám: Asi nějaká akce, no všichni se začali smát ale mě je to jedno, já na dušičky nehraju, víš, já na ty zemřelé myslím tak občas, jak mě to napadne...

Mě taky. :)

Moc hezký zamyšlení - líbila :)