Pachuť

Dneska jsem se probudila
s divnou pachutí básně na jazyku
s hořkosladkou pachutí doby co byla
o pár probrečených okamžiků dřív

Včera v noci jsem spala
v tělocvičně kutnohorskýho gymplu
na tvrdý zemi

Bylo to zase jednou jako
spát u tebe doma
na až moc tvrdý posteli
protože to je prý nejzdravější
Bylo to zase jednou jako
mít tě tak blízko vedle sebe a přemýšlet
kolika holkám už jsi to asi musel říct

Nad ránem
v polospánku
jsi byl zase se mnou
věděla jsem že až se rozední
budu mít kocovinu
z toho že už mi neříkáš
že po probuzení mi to sluší nejvíc
z toho
že už mi neříkáš
vůbec nic
a je ti jedno
že místo toho
budu po probuzení jak feťák na odvykačce
kvůli tomu
že jsem zase musela cítit
jaký to je
když se mě dotkneš
aspoň v mojí hlavě

jak feťák na odvykačce
a stejně už to nějak nebylo ono

bylo to spíš jako
spát ve stanu bez spacáku
a tisknout se k sobě zádama
jen kvůli tomu
aby nám nebyla zima
(a stejně byla)
tisknout se k sobě
jen zádama
protože blíž k sobě
už nám to prostě nejde

už zase přemýšlím
proč blíž
nám to nejde

proč to nejde