|
It. sonet o naší historii.
 31.08.2017 5 1303(14) 0 |
Sladké se zdají být červené bobule,
než si je poválíš na jazyku.
Skončilo léto a venku je na nule
v okamžiku.
To bylo povyku pro zlato kočičí!
V srpnovém slunci se trapně třpytí.
Kočka si dávno past na myši nelíčí
- stejně je chytí.
Znudění z vyhlídek
přetřeme minulost
do růžova,
a když to nevyjde,
schroupeme jako kost
všechna slova.
než si je poválíš na jazyku.
Skončilo léto a venku je na nule
v okamžiku.
To bylo povyku pro zlato kočičí!
V srpnovém slunci se trapně třpytí.
Kočka si dávno past na myši nelíčí
- stejně je chytí.
Znudění z vyhlídek
přetřeme minulost
do růžova,
a když to nevyjde,
schroupeme jako kost
všechna slova.
07.09.2017 - 16:54Zamila
Pěkný a plný voňavý atmosféry. Jen to slovo "schroupnout" mi nepřijde moc poetický :-D
01.09.2017 - 14:02Amadeo´´: Ono to není jenom o panu prezidentovi. Dějiny 20. století na českých školách pláčou :/
01.09.2017 - 11:16j.f.julián
ok, ani nevím, že je srpen...
01.09.2017 - 11:04Mrazivá… Smutné však je, že našemu dnešnímu panu prezidentovi toto datum nestojí ani za zmínku. Ale to sem asi nepatří...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Srpnová : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Radši budu chodit po zemi
Předchozí dílo autora : Básnířka
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
