přidáno 13.07.2017
hodnoceno 1
čteno 869(7)
posláno 0
Ty, kdož's mátl můj sluch,
vryl vidinu slunných luk,
lesů a hor zpívajících,
vykouzlil na mých lících
růž radostnou, neb květy,
srůstající mezi se světy,
v nichž utápí se mé blaho,
jejž na srdce mi sáhlo,
v tu bolest byla pryč,
zůstal jen smích a bič,
jejž pohání mě k nebi,
dokud kouzlo nepoleví.
přidáno 14.07.2017 - 07:11
Promiň, ale nelíbí se mi to. Je to šíleně šroubovaný. Nevadí mi, pokud někdo píše stylem ze začátku minulého století, pokud ví, co dělá. To pak může být i krásné, byť to zrovna dvakrát nevyhledávám. Co to je ale za formulaci "srůstající mezi se světy", nebo "v tu bolest byla pryč"? "Jejž" znamená "kterého". Dosaď si to do té básně a uvidíš, co jsi napsala za nesmysl. Co takhle zkusit psát současnějším jazykem? Vyřeší ti to spoustu problémů. Omlouvám se za tu příkrost. Nemyslím to zle, mám jen rád češtinu.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hypnotizér : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Kratochvíle

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming