Podivné jsou cesty inspirace a člověk se pak později sám sobě diví, jak dokázal v té vzácné chvíli vyjádřit okamžité pocity...
přidáno 30.06.2017
hodnoceno 2
čteno 1111(10)
posláno 0
Já miloval jsem úsvit bosý,
kdy měsíc odcházel již rád,
noc napila se ranní rosy
a řekla, že je čas jít spát.

A když se slunce roztančilo
po louce modré oblohy,
u srdce zas mi krásně bylo,
též vyskočil jsem na nohy

a tančil sám jak elfí víla,
zpíval si písně, co zná pták,
touha mou duši pohladila,
až povznesla se do oblak.

V těch chvílích Múza přicházela
a šeptala mi do ouška,
mé prsty potom roztančila
s něžnou hravostí kolouška.

Tak vznikly mnohé moje básně,
nad nimiž nevěřícně jen
hlavou teď kroutím, je mi krásně,
zas usmívám se celý den...
přidáno 01.07.2017 - 20:34
korálek: Díky! Měla taková být. Zdá se, že už zas ujíždím na romantické vlně. :-)))
přidáno 01.07.2017 - 20:22
Pohádková a něžná :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Já miloval jsem úsvit bosý... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : „Pod sluncem jasným za temné noci“ (aneb Báseň plná protikladů)
Předchozí dílo autora : Šupinku rybí skrýváš v dlani...

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming