Rozpolcen ve dví,po dlouhém vztahu už nemám sílu kráčet ve stejných šlépějích.
přidáno 30.05.2017
hodnoceno 5
čteno 1282(10)
posláno 0
Nastal čas
kdy musím odejít.
Chytnout se kliky
a klíčem zámek otevřít.

Dovol mi lásko
Naposled Tě políbit
Tvé hebké rty na těch svých opět ucítit.

Naposled splynout v jediný dech.
Vžít se ,
do mravenčení na zádech.
S pláčem přijmout Tvůj teskný vzdech.

Spatřit ,
měsíční třpyt ve vlasech.

Když západka klapne v bílých zdech.
Když v před rámí stojím
s batohem na bedrech.

Slabí hlásek chodbou se prolíná,
v ozvěnu se mění.
Koutkem oka zpět pohlédnu.
Spatřím ty oči které s pláčem se žení.

Nežli slza v zem se změní.

Láska opět mého nitra pění.
přidáno 20.07.2018 - 11:48
Debie: Máš pravdu, lepší samozřejmě je se jenom chválit :-)
přidáno 20.07.2018 - 09:57
DDD: takový jemný styl, ale... bla bla bla bla blaaaaa
přidáno 20.07.2018 - 09:56
Nádherné...
přidáno 31.05.2017 - 13:41
DDD: Děkuji za kritiku.Stále jsem v experimentální fázi s rytmusem. Určitě při dalším díle si na Tvojí radu vzpomenu.
přidáno 31.05.2017 - 09:16
Takový jemný styl! Ale přečti si po sobě znova ty rýmy. Namátkou: odejít, otevřít, políbit, ucítit. Slovesa v infinitivu. Ta se samozřejmě budou rýmovat vždycky. Ale parádu s tím fakt nenaděláš. Atd. atd... (škoda)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Opravdu poslední loučení : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Řeka
Předchozí dílo autora : Hledání v nehledání

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming