Tvá smrt

Zmrzlý sníh křupe
pod nohama
a země se propadá
za každým novým krokem
a z nebe se sypou
sněhové vločky,
které zasypávají
záhony levandulí
a obilné klasy
se sklání k zemi
při poryvech větru
a chřadne pole,
které už nikdo neobdělává.

Zasel jsi naději
a doufal,
že vyroste štěstí
a já teď v paměti lovím
znakovou řeč
a všechna ta slova,
která jsem ti chtěla říct
a snažím se
najít smysl
mezi našimi řádky.

Odešel jsi tiše
jako opadávají listy
a jako ledový vítr
zasel chlad
až do morků kostí
a já vím,
že jsi cítil totéž,
i když jsme si to neřekli.

A pokud máš znovu
možnost slyšet tam,
kde jsi,
tak mě snad slyšíš,
jak tě volám
a stále doufám,
že je to jen sen
a já se druhého dne
probudím a ty tu
pro mě budeš...