přidáno 19.11.2016
hodnoceno 2
čteno 806(11)
posláno 0
Teplo slunečnic vítr odvál
olověná mračna začala plakat
na čele život vrásky zoral
a v očích rybky přestaly skákat.

Jen smutně polykají suché listí
ve studni sto roků hluboké
marně čekajíc na paprsek štěstí
samotě nechtěně uvyklé.

Ruce podzim na hrudi sepnul
poslední vánek vylétl k oknu
položím dvě mince na stůl
vzlyknu a naposled polknu.

přidáno 25.11.2016 - 16:59
super
přidáno 20.11.2016 - 20:51
Moc pěkná metafora ve druhé sloce.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Podzim bez zimy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Afghánská dívka
Předchozí dílo autora : Vanilkový den

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming