Labyrint duše

Do leva či do prava,nevíš kudy kam,
Myšlenka že na všechno si tu zůstal sám.
Labyrint tvé duše, zrcadlo stránky stinné,
Kráčíš vstříc smrti, noha nohu zbrkle mine.

Zvýšil se ti tep a dech pomalu chladne,
Vysílené tělo, k zemi brzy padne.
Bez paprsku světla, bez lidského citu,
Tiše došeptáváš svou poslední větu.

To že jsi neznal sebe, zabilo tě zcela,
Tvá duše byla, jen temná prázdná cela.
Pomalu klopíš zrak, se zemí v objetí,
Světe navždy sbohem, jak proutkem mávnutí.