... a možná někam dál...

Koupíš lístky do Písku
a možná někam dál
/když budu hodná/.
Drobný provazochodkyně a jejich maringotky,
tvý ruce a to město, co má bejt náhradou za Paříž...
Kontrast v bílobílejch fotkách,
kočka za voknem,
chybíš mi
a to mě asi nutí,
abych všecky vlaky dobíhala.

Šeříkovou vůni obědvám po lžičkách,
přeskakuju falešný tóny
a takhle odpoledne
/když nepíšeš/
strkám hlavu do deště...
a pak se divím,
že mám mokrý triko,
tvý polibky,
a že mi navlhly nesmazatelný dotyky.

Něco je špatně,
zastavily se mraky,
zpěvačka opakuje jednu větu už popátý
a... před měsícem to bylo devět měsíců,
teď je to osm,
pak to bude... jedna noc?
Pro jedinou noc...
Sou všecky tyhle zoufalý sny.
/a toho se bojím nejvíc/

Ještě mě objímej...
A pak jdi.
Za sklem moucha,
prázdný skleničky,
postel,
málo dotyků,
odcházím.