Zmizení, část 2.

Kapitola Druhá: Zlý sen či skutečnost?

Zach nechal telefon asi půl metru od ucha a ignoroval hlas jeho mámy. Dívali se se Sárou z očí do očí, nechápajíc, o co tu kráčí. Sára se opřela o zeď a pomalu sjela až na zem, kde si sedla, přitlačila si kolena k hrudi a zůstala nehybně v této pozici. Zach stále držel telefon. Takhle zůstali asi pět minut. Pak se Sára zvedla. "Ještě včera jsem s ním byla, celý den. Přece nemohl jen tak zmizet. Přece se nemohl vypařit." Zach přikývl. "Znáš ho přece, třeba si z nás udělal prdel." Pak se na tím zamyslel. "Ale jak by tohle vše sakra zařídil?" Sára zavrtěla hlavou. "Otázka je, proč by dělal něco takového?" Zach jí pokynul, ať ho následuje a oba vyletěli rychlostí světla z domu. Nastoupili do auta, Sára nastartovala. Vyjeli na jediné místo, které je napadalo. Na odlehlou louku, asi 2 kilometry za městem.

Auto prudce zabrzdilo na polní cestě. Zbytek musí dojít pěšky. Jimmy tam chodil pokaždé hledat inspiraci a klid. Občas vzal sebou i Sáru, nebo Zacha, ale většinou chodil sám. Šli zhruba dvě stě metrů nalevo od cesty. Míval tam postavenou budku, přímo na jednom stromě, kde sedíval a zapisoval své pochody myšlenek. Teď na tom stromě nebylo nic. Sára i Zach už nevěděli, co dělat. A tak se prostě rozdělili a s křikem jeho jména běhali sem a tam. Běhali takto až do večera, do doby než slunce zašlo. Ignorovali příchozí hovory z domu. Ale už bylo moc tma na nějaké hledání. Jejich mysl vůbec nepřipouštěla možnost, že se Jimmy neztratil, že Jimmy prostě zmizel. Jako pára nad hrncem. Zametl všechny stopy a zmizel. Ale co mohlo vysvětlit to, že Zachovi rodiče jsou opět spolu? Nebo, že v Jimmyho bytě bydlí starý chlap, který tvrdí, že tam je už od doby, co se dům postavil? A proč si Jimmyho nepamatují jeho vlastní rodiče? Otázky byly však pouze hozeny do vzduchu. Dvojice si sedla a sledovala, jak se pomalu začínají rozsvěcovat hvězdy. Sáře se z očí začaly linout slzy. "Nechápu to. Ještě včera..." Zach ji přerušil. "Já s ním taky ještě včera byl. A dneska se probudím a vše je jinak. Moji rodiče si na něj nepamatují, ani na náznak jeho existence. Vsadím se, že když se zeptáš tvojí mámy, zeptá se tě, kdo je to Jimmy." Sára vytáhla svůj telefon a vytočila číslo své matky. Po pár pípnutích se ozvalo ze sluchátka: "Kde jsi? Okamžitě přijeď domů! Volám ti už tři hodiny! Moc si dovoluješ, na to, že stále bydlíš s námi!" Sára se chvíli snažila matku uklidnit. Když se jí to konečně povedlo, zeptala se. "Mami, prosím tě, neviděla si dneska někde Jimmyho?" A s příchozí odpovědí její mámy, která pokládala otázku, "kdo je k čertu Jimmy", se jejich obavy vyplnily. "Tak tohle není prdel." Sára zavrtěla hlavou.

Sára se Zachem jeli autem zpět domů. Projížděli kolem domů, když si Zach všiml něčeho zvláštního. Modrého svitu. Vycházejícího z uličky mezi knihkupectvím a obchodem s hudebními deskami. "Počkej!", vykřikl. Sára přibrzdila u obrubníku. "Co je?" Zach ukázal směrem k uličce. Sára se zarazila, pak si na něco vzpoměla. "Včera, těsně předtím, než jsem usnula, mi před očima problesklo modré světlo. Myslela jsem, že je to jen z únavy. Ale..." Zach jí sdělil, že se mu stalo totéž. Vystoupili, pomalu se příbližili k uličce. A tam, úplně na konci se půl metru nad zemí vznášelo modré světlo. Vytvářelo podobný tvar slunci. "Co to sakra je?" Stáli pár metrů od světla, pociťovali podívné škrábání v žaludku a nemohli se zděšením pohnout. Světlo se najednou začalo rozšiřovat. Dvojice ucouvla o pár kroků, nikoli však z dohledu. Světlo kroužilo a po chvílí vletělo skrze zeď do knihkupectví. Rychle doběhli ke prosklené vitríně a viděli, jak se světlo uvnitř pohybuje. Po pár sekundách se zastavilo u jedné příhrádky a vletělo do ní. Dvojice se rozběhla zpět k uličce, ale světlo už v ní nadále nebylo. Ani když pozorovali útroby knihkupectví to už nespatřili. "Musíme sem zítra zajít. Pamatuj si, třetí přihrádka na pravo. Pojď hodím tě domů. Musíme si to nechat pro sebe. Rozumíš?" Sára si dala záležet na tónu, jakým to řekla. Zach přikývl.

Když později oba usínali, Sára s vyplakanýma očima, Zach s okousanými nehty a prázdnou krabičkou cigaret. Světlo se v knihkupectví opět rozvítilo a jednu knížku shodilo na zem. Knížka měla název Starověké legendy. Světlo v ní listovalo a nakonec něco udělalo.