Šelem myšlenek pár

Ze dvou plodů jeden zrál,
však co jsi chtěl, co sis přál;
jen si dával, a já ti bral.
Co jsi měla, jsem ti vzal.
Co jsi věděla, jsem všechno znal.

A co jsi nevěděla, nechtěl jsem nikdy znát.

Avšak jen neustále stejně,
někdy dlouze a jindy krátce,
jsi se mnou ve válce ku morálce vlivných kruhů,
jenž místo citu plni jsouce mrtvých duchů.
Nejsi můj poradce,
žiješ ve své pohádce.

Tu k obloze nebeské tlukot dětských srdcí bije krajem vzácným,
neb jen nebojácným rodičům jsem do života ohromný dar plný těžkých zkoušek dal...

Kdybys tehdy krapet myslel na svůj původ,
nechtěl jsi, prý jsi neměl důvod.
Ale nyní hledáš na místě tichém,
leč ukrytém před vlastním nitrem.
Na konci nenalezneš úvod,
pakliže to je důvod tvého konce.

Otce nepoznáš, neb nejsi hoden jeho stínu.
Z úst lživých kouřů a dýmů živen z malých příjmů jest,
neslyšen, ani neviděn jsi.
A tak to zůstat musí přec,
dokud podobáš se až příliš Otci;
a vymykáš se z jeho hry,
kdež jsi svého štěstí strůjcem.

Ač hrou dvou hrachů;
dva v jednom stejném lusku;
ať uhodí hrom,
zda nerisknu život s tou,
jejímž plamenem uhasil ohně při novoluní mého žár,
neb jen ty a já a já a on i s tebou tvoříme pár.

I když ses jen sám sobě smál,
to já nahlas za tebe přísahal -
to já za tebe životem ten tvůj splatil v daň;
nýbrž pouze osudu -
když jsem se ti smál,
ale i když jsi brčkem šňupal vlastní ostudu.
Prosím, ty mě nyní braň!
Teď bojuj, milá, a ihned vstaň!
Máš mou vírou v tebe tu nejsilnější zbraň.

Žádný pocit vnitřního klidu;
neb celému lidu,
vkládám svoji vidinu i vinu;
všech myšlenek špínu pod úmyslem vstřícným -
ba i ryzím se staň;
ve kterém viděno jest muším okem;
lidem ku lidu,
a pro druhé za nelidu -
blázen má stát se králem.

Leč v hojném Hospodinu,
i ty, jenž chráníš před sebou svou rodinu,
očekáváš ku příchodu tu i tamtu vyřčenou hodinu,
kdež dají se myšlenek šelem pár myslí do pohybu.

Zbývá už jen věřit ve svou modlitbu.