Mrak bez nebe

Bojím se
že trhám slovy duše smutků mých
smutků všech
které mě minuly
míjí
a ještě míjet budou.


Je mi teskno
neboť čas krájí vteřiny
tam
kde zastavit by měl.
Mít tu moc
a projít sítem rozmělněný
ve vícero svého já
v té chvíli
by smutky smutkem mým
býti přestaly.

Dnes v noci
kopytem roztrhl jsem zem
a rohy rozpáral mraky na cáry
neboť ze Světélka
stal se Světlonoš
vnitřního zraku tvého
když proroctví mé
se naplnilo
v přívalu slov
posledního Smutku mého.