Chlupy

Najednou se tu, bůh ví odkud, objevil. Sklonil se nad anonymní vanu a levou rukou chmátl po chomáčku ebenově černých chloupků.
„Hej,“ prořízl ticho nevrlý ženský hlas, „co si jako myslíš, že děláš?“
Muž, asi padesátiletý, s obličejem zbrázděným vráskami, v dlouhém, černém kabátě, který mu propůjčoval vzezření starého úchyla, pevně sevřel tmavý chuchvalec v ruce. Poté se pomalu, beze slov otočil a obdaroval zamračenou ženu samolibým úsměvem.
„Ty jsou moje,“ pokynula hlavou k jeho zaťaté pěsti, „vrať je hned zpátky,“ ledovým hlasem pravila žena probodávajíc muže nenávistným pohledem.
Ten si místo odpovědi přiložil chomáček ke skobě, co měl na místo nosu, a s hlubokým nádechem slastně přimhouřil víčka. Když je po chvíli opět otevřel a spatřil nevěřícný výraz ve vytřeštěných očích, které bez jediného mrknutí pozorně sledovaly každý jeho pohyb, roztáhl koutky do drzého šklebu, čímž odhalil několik zkažených vzpomínek na svůj chrup.
Tím přešlo ženino ohromení ve zlost. Dvěma ráznými kroky, překonala vzdálenost, která dělila ji a neznámého, na jehož rozesmátém obličeji vzápětí s hlasitým PLESK přistála dobře mířená facka. Černočerné ochlupení mu vypadlo z ruky, sebejistý úsměv z jeho tváře zmizel. Jeho výraz ztvrdl. Svou okovanou botou surově kopl do ženy, která ze země hbitě sbírala kousky sebe. Nečekaná rána ji odmrštila tak, že hlavou narazila na oprýskaný roh vany. Muž zvedl její bezvládné tělo a pohodil ho přímo do chladné vany. Poté z jejích stále křečovitě sevřených prstů vytrhl kudrnaté chloupky, které si následně zastrčil do náprsní kapsy a otočil kdysi blyštivým kohoutkem.
Hukot zrezlé vody, která se z něj valila, přehlušil mužovy vzdalující se kroky. Přehlušil i tichý sten, jenž unikl z úst k sobě přicházející ženě. Z temene jí líně stékal horký proužek krve, který jen přispíval k rezavému odstínu ledové vody.