Už je tomu mnoho let, co nemám rodiče, tak alespoň malou vzpomínkou si připomenu mojí maminku.
přidáno 18.02.2016
hodnoceno 5
čteno 1281(18)
posláno 0
Smutek mi leze pod kůži
snažím se bolest vstřebat
život je vzácný jak drahý kov
jde jen o to se ho nebát
Po cestě životní skládám mozaiku
z barevných lístků tlících
ze slz co sklouzly z mé tváře dolů
na náhrobek pod starou lípou
Promlouvám s Tebou maminko
ještě včera jsi tu s námi byla
hrbím svá záda nad místem
kde smrt se s tichem zasnoubila…
přidáno 21.02.2016 - 19:43
Děkuji žes přišla Nikol a zavzpomínala, budeme je mít v srdci stále, taky vzpomínám, občas mrknu na fotky a zapláču si.
přidáno 21.02.2016 - 19:37
Krásná a procítěná.Některé vzpomínky blednou, ale jsou ty, které nevyblednou nikdy. Pře pěti lety mně též potkalo loučení s mámou a jako by to bylo včera.
přidáno 20.02.2016 - 09:30
Niky a Lenčo, děkuji za komentíky i za vzpomínání, každý z nás už tam nahoře někoho má a tak občas je nám po nich smutno.
přidáno 19.02.2016 - 11:59
Nádherná vzpomínka. Kéž máme všichni jen takové...
přidáno 19.02.2016 - 00:06
Ten konec je krásný, krásně smutný. :-(

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vzpomínám : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Krása nemá srdce
Předchozí dílo autora : Melodie

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming