Až přijde čas

Wendy Janov: Díky, slečno, sám ho považuji za jedno z mých nejlepších děl :)

Krásně napsáno, nejvíce se mi líbí konec: "Až přijde čas kdy v básních skryješ svoji duši, dej Bože ať je slyšet a my nejsme hluší" Před tímhle sonetem smekám :)

Krásná až éterická :-)

Zamila: Kuju :-* Sonety mě baví.

Ta je prostě nejkrásnější ze všech Tvých. Vážně kouzelná ... Mistrně zvládnutá.

DDD: samiVdavu:

Rytmus je právě naprosto pravidelný v každé strofě (když neuvažujeme předrážky). Může se lišit počet trochejí, který kolísá mezi pěti a šesti, což ale nemění rytmus.
Ostatně anglický sonet kolísá při jambickém metru mezi 10-14 slabikami.

A to, na co narážíš není ženské zakončení. Můžeš to vnímat buď jako mužské, pokud uvažujeme vedlejší přízvuk na třetí slabice (a tak s tím pracuju), nebo jako daktylské.
Pokud by to byla druhá možnost, pak se tedy střídá ženské a datylské zakončení, chceš-li :)

Mně nepřijde nerytmická. Rytmus jednotlivých veršů v každé strofě je odlišný, ale v každé další tomu víceméně odpovídá. V třetím verši třetí sloky mi nějak schází ta předrážka. Vlastně každý třetí verš je trochu jiný. Ale čte se mi hezky, plynule, takřka hudebně. Hezká báseň.

Tom Cortés: Super reakce na komentář, díky, jsem rád, že se tu dá normálně bavit. S tou slovní zásobou tě chápu, tvému přístupu rozumím, je to vlastně i dobrá cesta, jak se k té nadstavbě dostat přirozenou cestou. Pokud si vžiješ "základy" - vím, že to rozhodně není jednoduché, takže to ber s rezervou, tak na to následně můžeš skvěle navázat.
Chtěl bych se ale vrátit k rytmu, chyba bude pravděpodobně na mé straně, ale co se týče rýmů, první čtyři mají například ženskou koncovku.
/ v bás/ ních
 /roz/hlasem
/zhas/ni
/Pe/gase
Asi tuhle teoretickou část potřebuju dovysvětlit, měl jsem na mysli i pocitovou čitelnost básně, kdy mě při této formě ruší nepravidelný počet slabik - i nepravidelné střídání počtu.

samiVdavu:

Nejdřív k těm drobnostem jako čárky - ty se tam dostali omylem při kopírování ze zápisků, už jsou pryč. Mají zůstat jen Kapitálky pro začátky vět. Opraveno, díky za upozornění.
Co se rytmu týče, je to čistá předrážková trochej, kde se střídá ženský rým s mužským v lichém sudém řádku.
A nakonec slovní zásoba. Když píšu volné formy, tak se snažím psát hodně civilně, kdežto u klasických forem se snažím blížit nejen stavbou, ale i jazykem. Psát anglický sonet pro mě znamená podvědomě skládat poctu původním autorům i českým překladatelům, proto to může působit místy toporně, nebo jako klišé. Klasická forma je pro mě jako cvičení. Realizuju se v pak písňovém textu.

Díky za zastavení. Je fajn si tu přečíst komentáře, které mají co říct ;)

A mně se líbí.

Ahoj, tentokrát to pro mě trochu vázne po mnoha směrech. Pokud si půjde alespoň z něčeho, co napíšu, něco vzít, budu rád, pokud ne, tak se omlouvám.
Dobré je, že formu anglického sonetu jsi zvládl dobře. Nevím však, zda má mít báseň rytmus, bohužel ho nenacházím, a tudíž mi sonet (znělka), příliš dobře nezní, a to přes svěží vítr francouzštiny a Pegase.
Proč v některých verších používáš čárky /v souvětí/ a jinde ne? Možná to má nějaký skrytý význam, který jsem přehlédl, ale dle mého názoru by bylo potřeba jich pár doplnit.
Pak se divím, že neustále používáš ta silná a přitom poměrně prázdná slova, když jsi nejsilnější v pasážích, kdy jsi kreativní. Jelikož tu především působím jako čtenář, je pro mě značně iritující číst v 90% básních podobnou slovní výstavbu, založenou na silných slovech. U jedné básně jsme debatovali o dešti (6 nezávisle po sobě jdoucích autorů použilo to samé) a tabáku, ale podobných pomocných slov je spousta a je to nuda a šeď. Je to možná moje chyba, ale nedokážu se pak do díla tolik začíst a prožít ho.
Čtu tě rád a jsem rád, že je u tebe vždy co rozebírat, protože kolikrát u jiných ani nemám sílu a chuť...
Jsem otevřenej diskuzi. Maj sa!