další pokus o haiku, o tom, jak každé úterý jezdíme do hillside lodge a bavíme se s lidmi s demencí. včera mi vyprávěli o květinách, zahradách, loveckých psech a loukách nad školními pozemky.
přidáno 13.01.2016
hodnoceno 6
čteno 1094(18)
posláno 0
zapomněli už
i na jména svých dětí -
na květiny ne

přidáno 17.01.2016 - 19:51
Nevýhodou tak krátkých básní je, že nedokážou plně popsat svůj kontext. Mozek se pak při interpretaci musí snažit jej doplnit na základě svých zkušeností. Tato báseň mi připadá příliš obecná na to, aby mohla vyvolat nějaký konkrétní pocit či představu. Souhlasím tedy se Zamilou, že anotace je v tomto případě nutná, protože určuje, v jakém kontextu má být báseň interpretována.

Jinak, název 'polyantha' je krásný. :-)
přidáno 16.01.2016 - 10:19
Hezké - ale bez anotace by to nešlo :-)
přidáno 14.01.2016 - 23:13
ó, to je pravdivé haiku, smutné, no pro ty o kterých píšeš snad ne, to pro nás
přidáno 14.01.2016 - 15:29
samiVdavu: V Sussexu, převážně. (To zase ne tak úplně, ono jsou to buď květiny, zvířátka, nebo druhá světová.)
přidáno 14.01.2016 - 14:05
Žiješ v Irsku? Je to smutné i skvělé, že se zabývají pouze těmi příjemnými věcmi. Šťastný, ač neúplný život.
přidáno 14.01.2016 - 12:50
Smutná pravda. Kdoví jak na tom budeme za ty roky my.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
polyantha : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : o anglické zimě
Předchozí dílo autora : výkřik z oranžerie

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming