Jadydaj

Zrnko po zrnku se na nás usazuje tma. Na západě ještě hoří a někde křičí ptáci. Stojíme. Stojíme spolu na čele kraje a ty se chvěješ.
Vezmu tě do země Jadydaj.
Ty se chvěješ. Vzduch je horký a sladký jako v horečce a na západě dohořívá. Zhaslo. Zrnko po zrnku se na nás usazuje tma. Ty mlčíš.
Rozorané pole se nám lepí na podrážky bot. Je podzim, listy už odlétly do teplých krajů. A někde tamtím směrem je les. Tam jdeme. Pojď. A pozor, klouže to. Radši se mě chytni.
Les. Prořídnul, zesmutněl. Lehlo si na něj tajemství. Tam jdeme.
Ne. Ne, to ještě není Jadydaj. Takhle se mě neptej. To musíš vidět a cítit. Musíme počkat. Pojď, tady, tady si sedneme. A budeme tiše.
Ty se chvěješ. Na patru je sladká mlha a v lese se probouzí tajná noc. Šplhá nám po holeni a skáče mezi větvemi a je tiše, tiše. A zpívá a křičí, tiše, tiše. Nemám hudební sluch, ale zní to jako g-moll. Země studí.
Jaké to tam je? To se těžko popisuje, víš. Kvete tam skořice a roste tam vysoká tráva. A mravenci se smějí.
Tělo máš horké. Schované ve studeném svetru a studeném neúsměvu. Jsi krásná, víš? Bojíš se?
Víš, až se zase rozhoří… Ne. Ne, sama nepůjdeš.
Měkká hlína a horký strach. Zahřej se o něj. Víš, tajná noc je kolem a my jsme kořeny a letící semínka pampelišky a broučci s lucernou, nám se nic nestane. Jenom se o strach trochu zahřejeme. Jen trochu.
Jaké to tam je? Jsou tam mraky. A je tam tráva. Ale můžeš se v ní ztratit, nepouštěj se mě, nepouštěj. A nebe je tam nízko. A všude. A všude hraje modrá a oranžová.
Ty se chvěješ. Pojď, opřeme se tady o strom.
Sloup mezi nebem a mechem. Tam někde nahoře je Jeníček a hledá světýlko, vidíš ho? Ale ještě nehoří. Ještě čekáme. A až se rozhoří…
Bojíš se? Pojď, opřeme se tady o strom. Má oprýskanou omítku. Jsi krásná, víš?
Vezmeš mě za ruku?
Zase se rozhořelo. Ty se nechvěješ. Cítíš to?
Pojď.
Jo. Jo, země Jadydaj.
Pojď.
Nadechneme se spolu. A jdeme.
Jadydaj.