 17.11.2015 0 880(9) 0 |
Pořád vidím
čáru rozpukaného tepla
večer kdy ďábel
skládal z tvých pórů
origami
/tu bolest
lehce citronovou/
má kolena odřená, když jsem se modlila
v ramena Panny Marie Sněžné
a sněžilo skutečně!
Leč
našel jen ten
kdo víc se bál
-
Pak jsem tě sepsala
schovala v básni
jen hned v první hodinu mé verše jak dým
pozbyly cenu
(nevrátily)
Ne! Musím vědět
že pořád jsi moje
fialovo-žluto-černá
noc
rytířské srdce,
trýznivě stažené
v hliněné vody
a každé včera je tolik málo
pro poplašené
nitro dívky...
Co křičet?
Co křičet dnes?
Když ďábel vložil
do mysli ticho
už ani nešeptám
(tohle to ticho
neuspává)
-
dnes na Olšanském náměstí
máš pomník, který není vidět
je jenom pro mne
přesto pod ním
jsou tvoje oči
vážně mrtvý
nejsem typ holky
která by nechala akorát v hlavě
všechno co dříve
bylo živé
a tak jsem se vypsala, schovala
dovolila si
brečet
(už kvůli sobě snad)
pomalu otázky jak stránky křehké knihy
nechala ležet na skříni
dala si panáka,
když
holt jsem tu zůstala!
Tys odešel tam
kde slyšet je můj dech
a průrva dění tak trpce
fialová
jak obloha bez hvězd
co nelíbá zemi
čáru rozpukaného tepla
večer kdy ďábel
skládal z tvých pórů
origami
/tu bolest
lehce citronovou/
má kolena odřená, když jsem se modlila
v ramena Panny Marie Sněžné
a sněžilo skutečně!
Leč
našel jen ten
kdo víc se bál
-
Pak jsem tě sepsala
schovala v básni
jen hned v první hodinu mé verše jak dým
pozbyly cenu
(nevrátily)
Ne! Musím vědět
že pořád jsi moje
fialovo-žluto-černá
noc
rytířské srdce,
trýznivě stažené
v hliněné vody
a každé včera je tolik málo
pro poplašené
nitro dívky...
Co křičet?
Co křičet dnes?
Když ďábel vložil
do mysli ticho
už ani nešeptám
(tohle to ticho
neuspává)
-
dnes na Olšanském náměstí
máš pomník, který není vidět
je jenom pro mne
přesto pod ním
jsou tvoje oči
vážně mrtvý
nejsem typ holky
která by nechala akorát v hlavě
všechno co dříve
bylo živé
a tak jsem se vypsala, schovala
dovolila si
brečet
(už kvůli sobě snad)
pomalu otázky jak stránky křehké knihy
nechala ležet na skříni
dala si panáka,
když
holt jsem tu zůstala!
Tys odešel tam
kde slyšet je můj dech
a průrva dění tak trpce
fialová
jak obloha bez hvězd
co nelíbá zemi
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vzpomínka na lvího chlapce : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Jdu s tebou pěšky přes vesmír
Předchozí dílo autora : Psala jsem dopis
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
Trochublázen řekl o Leslie :Až vznikne učebnice v příštím století, jen jedna umělkyně bude v ní jistá, že nová generace otočí list a při četbě těžko skryje stopy dojetí. Básnířka mimořádná, vesmírných kvalit, z jiného asi světa, z hlavního města, nejde to slovy popsat, vím, měl bych přestat, zkrátka je dokonalá, jak víc ji chválit? Kdysi též bagatelu napsali pro ni, se spoustou je pocitů a samá krása, za mě jen dík, že jsi tu, což není zázrak, tím vzdávat hold géniu, před ním se sklonit. Na tuhle zapomenout se prostě nesmí. Pokud to snad nevíte, říká si Leslie.
