přidáno 30.10.2015
hodnoceno 4
čteno 926(15)
posláno 0
Listí už spadlo
ze stromů.
Já se zakrytou tváří
počítám kroky
od domu
kde nechala jsem mládí.

Stromy jak ruce k modlitbě
své větve vypínají,
z hvězdného nebe jenom prach.

Jako by nesly nelibě
moji chuť žít
že nemám strach.

Přesto ta hrůza
v srdci krutá
mne celou uvnitř stravuje.
Až mne z toho jímá múza.

Přežije ten, kdo miluje?
přidáno 21.11.2015 - 13:37
Ale to se mi líbí!
přidáno 08.11.2015 - 10:11
Vcelku vydařená. Jen by se mi tam víc rýmovalo "stáří" :-D ;-)
přidáno 31.10.2015 - 00:05
Dramatická tečka (otazník?) na závěr je skvělá.
přidáno 30.10.2015 - 21:39
Působivé. :D Tahle se mi moc líbí.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Podzimní : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Milosrdná tma

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming