až svíce dohoří na svůj pomyslný konec který nevíme kdy nás čeká tak už bude pozdě..:)
![]() ![]() ![]() ![]() |
Každý z nás hledá co je mu vlastní
může to být dobrý a nebo špatný
někdo je spokojený když má kde žít
další musí nové BMW v garáži mít
Nikdo z nás si není podobný
setkání dvou srdcí je náhodný
a tak to jde z generaci na generaci
pryč jsou ty staré časy
To co bylo IN ted už není
vzpomínky zapadají v zapomění
smetiště lásek a přání
si odečteme z daní
Chládné noci co tě pořád budí
kříž co máš na krku na hrudi tě studí
kam zmizela tvoje první žena
našla si milence a ty nechceš dělat křena
Já vím stalo se to dávno
v ústech máš sucho a v srdci prázdno
a tak do minulosti se neohlížej
do zrcadla se na sebe podívej
Jak vypadá tvá tělesná schránka
tvá duše je na emoce a city banka
už zrovna nejsi nejmladší
ale svět se nezastavil stále se otačí
Bud rád za to jaký jsi a nechtěj být jiný
máš ženu svou a dva syny
co lásku dávaj ti a ty ji vracíš
ale bojíš se že rozum ztratíš
Život je jen horská dráha
facky i pěsti ti někdy dává
ale přes tito pády
a různé eskapády
važ si života nehrb se
a rovně stůj
Nikdy nevíš kdy přijde zubatá
a řekne bačkory si zuj
potom už nebudeš mít času nazbyt
začne se psát tvého života poslední list
proto užívej každou sekundu drahou
miluj se se svojí ženou nahou
Protože at se ti od svíčky upálí knot
nemůžeš vědět kdy přijde tvůj poslední rok
a tak žij si svůj život každý den
a spln si svůj i ten nejtajnější sen
může to být dobrý a nebo špatný
někdo je spokojený když má kde žít
další musí nové BMW v garáži mít
Nikdo z nás si není podobný
setkání dvou srdcí je náhodný
a tak to jde z generaci na generaci
pryč jsou ty staré časy
To co bylo IN ted už není
vzpomínky zapadají v zapomění
smetiště lásek a přání
si odečteme z daní
Chládné noci co tě pořád budí
kříž co máš na krku na hrudi tě studí
kam zmizela tvoje první žena
našla si milence a ty nechceš dělat křena
Já vím stalo se to dávno
v ústech máš sucho a v srdci prázdno
a tak do minulosti se neohlížej
do zrcadla se na sebe podívej
Jak vypadá tvá tělesná schránka
tvá duše je na emoce a city banka
už zrovna nejsi nejmladší
ale svět se nezastavil stále se otačí
Bud rád za to jaký jsi a nechtěj být jiný
máš ženu svou a dva syny
co lásku dávaj ti a ty ji vracíš
ale bojíš se že rozum ztratíš
Život je jen horská dráha
facky i pěsti ti někdy dává
ale přes tito pády
a různé eskapády
važ si života nehrb se
a rovně stůj
Nikdy nevíš kdy přijde zubatá
a řekne bačkory si zuj
potom už nebudeš mít času nazbyt
začne se psát tvého života poslední list
proto užívej každou sekundu drahou
miluj se se svojí ženou nahou
Protože at se ti od svíčky upálí knot
nemůžeš vědět kdy přijde tvůj poslední rok
a tak žij si svůj život každý den
a spln si svůj i ten nejtajnější sen
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Když svíce dohoří : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Romantické vyznání
Předchozí dílo autora : Děkuji za vás..
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
desde [17], Desdemona La Rochelle [16], pampeliška [13], Chardonnay [12], BarboraKollmanová [11], majoranka [11], Taru [10], myskasro [6], Maurí [6], 1cursedpoetry2 [5], Wolfie [4]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?