|
Pokus a potřeba vyjádřit jeden silný zážitek...
 03.10.2015 13 979(16) 0 |
"Tvůj obřad"
pomalu končí...
A já
při posledním otčenáši
cítím
tvou svobodnou duši
se vším, co zažila
a co si odnáší...
Ohlížíš se naposledy
po těch,
co je hmota stále váže...
Přišel čas odejít
v doprovodu
tvé andělské stráže...
***
Pláču.
Z hlubin celé své podstaty.
Rozum se stydí.
Do úzkých mě žene...
Duše se usmívá.
"Truchlit,
to je přec tak lidsky
přirozené..."
pomalu končí...
A já
při posledním otčenáši
cítím
tvou svobodnou duši
se vším, co zažila
a co si odnáší...
Ohlížíš se naposledy
po těch,
co je hmota stále váže...
Přišel čas odejít
v doprovodu
tvé andělské stráže...
***
Pláču.
Z hlubin celé své podstaty.
Rozum se stydí.
Do úzkých mě žene...
Duše se usmívá.
"Truchlit,
to je přec tak lidsky
přirozené..."
Ze sbírky: Slova moudrého JÁ
05.10.2015 - 21:55Lenča: Ty ses dříve styděla? Jj, taky hledám a občas i nalézám...A souhlasím, že jako arteterapie je veršotepectví skvělé! Člověk při tom hledání rýmů všechno pěkně prožije a uvolní se! :-)))
05.10.2015 - 21:31shane: Holt ráda hledám slova k vyjádření čehokoli .) A už se ani nestydím...
03.10.2015 - 20:59Jsou chvíle, kdy slova jsou zbytečná a snad se jich ani nedostává, aby člověk vyjádřil své pocity. Ale možná to platí jen pro muže...:-)
03.10.2015 - 20:41Nádherně zachyceno, co je lidsky přirozené. Snad ti ty řádky pomohly se s tím zážitkem srovnat.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tvůj obřad : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : "Silná" žena
Předchozí dílo autora : Má večerní (skoro)idylka
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
