přidáno 03.09.2015
hodnoceno 3
čteno 1170(10)
posláno 0
Střepy letící vzduchem,
zabodávající se do hrdel
nic netušících lidí chodících
po tomto světě.

Střepy letící vzduchem,
zabodávající se do mých zad.
Padám na kolena a umírám.
Slzy mi stékají po tvářích a
smrti se dívám do tváří.

Smrt stvořená ze stínu
a černého dýmu,
ruku mi podává.
Jakmile se ji dotýkám,
mám ruku celou z popela.
přidáno 06.09.2015 - 10:40
Zamila: Dear.K: Oběma vám za názory děkuji, psala jsem to na rychlo a ještě to není zcela hotové :). Momentálně nemám moc času kvůli škole a tak, ale co nejdříve to dopíšu a upravím když bude trochu času.
přidáno 05.09.2015 - 23:12
"nic netušících lidí chodících" Je strašně těžkopádné. rozrušující. Opravdu ne.

Tahle se moc nepovedla, chtíč vyjádřit se množstvím slov znám, ale velmi často to nefunguje.
Vnitřní myšlenka, jo, je tam. Melodie mi nic neříká, způsob vyjádření ... eh ...
Zlehči ji do méně složitých spojitostí a bude to super.
přidáno 04.09.2015 - 19:39
Nevypadá to bohužel jako poezie. Spíš nějaký popis.

A je strašně RUŠÍCÍ to: letící, zabodávající, netušících, chodících, ... Uber trochu ;-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Letící střepy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Melodie života
Předchozí dílo autora : Strach

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming