Rondel v daktylo-trocheji.
přidáno 15.07.2015
hodnoceno 5
čteno 1197(19)
posláno 0
Ať žije smrt, sláva zmaru!
skanduje pod okny dav
Málo si vážíme velkých darů
svlékli jsme člověčí háv

Z kůry stromu shlíží smrtihlav
modrou krev našich svárů
chytá si tajně do pohárů
a barví si křídla jako páv

Konec mívá mnoho tvarů
Cizí prapor vlaje na stožáru
a hlavní titulek všech zpráv
zní:
Ať žije smrt, sláva zmaru.
přidáno 04.01.2016 - 18:25
Nikytu: Díky! Rondeau a Rondel jsou skvělé formy. Občas tam ze samých pravidel oněch forem vznikají takovéhle věci.
přidáno 04.01.2016 - 18:24
"...modrou krev našich svárů
chytá si tajně do pohárů..."

To se mi moc líbí! :-)
přidáno 16.07.2015 - 23:10
Tom Cortés: Tak mně je jasný, že jsi tu odborník přes teorii, zatímco já spíš přes terorismus :-D a zbytek mam prostě bez názvosloví tak nějak v krvi ;-) A ta změna na a-b-b-a je pro mě trochu šok, no ;-) Ale neboj, pak už Ti budu jenom lichotit ;-) PS: Lidi sem vkládaj i nahrávky, jenom nevim jak :-)
přidáno 16.07.2015 - 22:44
Zamila: Tak ono to není úplně vlastenecké, ale není tu lepší kategorie :)
Co myslíš tím střídáním veršů? Tohle je naprosto pravidelné. Je to rondeau.
přidáno 16.07.2015 - 22:07
Pěkné a chytré :-) Jako vlastence Tě moc neznám ;-) Jen je zvláštní to vystřídání typu veršů. Ale zajímavá úvodní :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dary : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Mému městu

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming